Jednoho dne už to Max Schrems chtěl vědět přesně. Poprosil Facebook o informaci o všech datech, které si o něm Facebook ukládá. Odpověď, která od sociální sítě přišla, překračovala jeho obavy: všechna data, která kdy vymazal, tam stále ještě byla. Statusy, žádosti o přátelství, i soukromé zprávy. Facebook všechny soukromé informace Rakušana dále uchovával – proti jeho vůli a proti pravidlům evropského práva na ochranu dat, která neomezené ukládání dat uživatelů zakazují.

Už je tomu rok, čtyřiadvacetiletý muž chtěl vlastně jen využít svého práva. Každý Evropan má právo vyžádat si informace o svých osobních datech, to student práv věděl. Že tím rozpoutá největší aféru týkající se ochrany dat v historii společnosti Facebook, to tehdy netušil. Netušil ani to, že se tím do velkého konfliktu dostane nejen s Facebookem, ale i s dalším evropským úřadem. Irská komise na ochranu dat totiž aktuálně blokuje jakékoli kroky podniknuté proti Facebooku.

Na začátku to pro Maxe byla zábava. Ale pak Facebook potřeboval šest týdnů a 23 e-mailů, než rakouskému studentovi jeho data poslal. Bylo to přesně 1222 stránek v pdf formátu – jen o Maxi Schremsovi, jednom z 854 milionů uživatelů Facebooku. Schrems tomu nejprve nechtěl uvěřit. Pak to celé vzal sportovně jako právnickou výzvu a použil materiál jako důkaz.

Sociální síť tehdy asi rakouského studenta podcenila. Hned 22 krát podal Schrems trestní oznámení: pro vymazaná data, která tam ale stále ještě byla, pro matoucí obchodní podmínky, pro automatické rozeznávání obličeje.

Ochránci dat kritizují „Privacy Policy“ této sociální sítě již dlouho. Schrems je první, kdo stížnost donesl „ke správnému stolu“ – totiž k irskému úřadu na ochranu dat. Tam má Facebook své evropské sídlo společnosti, pro niž platí zákony EU. Po Schremsových oznámeních nařídil úřad ihned dvě prošetření irské dceřiné společnosti Facebook.

Přes noc se z rakouského studenta stal evropský hrdina na ochranu dat. CNN, Al-Džazíra nebo deník New York Times, ti všichni s výřečným Schremsem udělali interview. Média ho oslavovala jako Davida, který ostřeluje Goliáše Facebook zásobou kamení. A on všechna světová média, která klepou na jeho dveře, koketně přijímá.

S malým úsilím se mu pro své téma podařilo získat mnoho pozornosti. Bez právníků, vedle studia. Když se zrovna v knihovně neučí ústavní právo, poskytuje rozhovory, plní platformu „Europe versus Facebook“ nebo si dopisuje s irským úřadem na ochranu dat. To vše ho stojí 9,90 eur měsíčně, což je poplatek za server, na němž má svou webovou stránku. Internetový koncern oproti tomu tratí miliony, protože už v Evropě nesmí sbírat neomezené množství dat.

Kvůli tomu je podnik, který má krátce před vstupem na burzu, nervózní. Schrems měl ve Vídni návštěvu: zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg za ním poslal svého hlavního evropského lobbistu Richarda Allana a jednu pracovnici týmu Global Policy. Kromě toho firma zřídila speciální tým pro žádosti o data, neboť Schrems už dávno není jediný. Kolem 44 tisíc lidí jeho výzvu z „Europe versus Facebook“ následovalo. Ale Facebook už byl opatrnější, posílal čím dál méně dat. A naštvaní uživatelé si stěžovali.

Vypadá to, jako by všichni stáli na straně studentů. Všichni, až na irský úřad na ochranu dat. Ten odmítá vydat oficiální rozhodnutí, zda tedy praktiky koncernu jsou či nejsou legální. Po prošetření společnosti úřad vyslovil jen opatrně formulovaná doporučení. A ani těch se Facebook nedržel.

Irové prostě nechtějí sociální síť ani další koncerny jako Google nebo IBM ze svého ostrova vyhnat, domnívá se Schrems. Bylo by to právě v době, kdy Irsko potřebuje každé pracovní místo a každé euro. Od konce roku 2010 hospodaří Irsko s půjčkami ostatních eurozemí.

Bez formálního rozhodnutí úřadu nemůže ale Schrems podniknout žádné další právní kroky. Proto teď chtěl podat žádost o usnesení, to mu podle jeho slov irský zákon umožňuje. Ale irské úřady na ochranu dat jsou jiného názoru: daly mu vědět, že se do konce měsíce nejprve bude čekat, zda Facebook přece jen neuvede jejich doporučení do praxe. Tresty za nedodržení termínů žádné nejsou.