Ve chvíli, kdy do parlamentních voleb již zbývá jen několik dní, bychom si možná měli připomenout několik skutečností. Především knihu amerického autora Roberta Paxtona Anatomie fašismu. Už více než půl století studuje Paxton fašismus, přičemž se zaměřuje především na vichistický režim ve Francii. V roce 2010 jsem měl možnost se s autorem setkat. Už tehdy byl sílící vliv extremismu (nejen) v Řecku citelný a vyvolával mnoho diskuzí. „V období hospodářské krize je demokracie ohrožena,“ tvrdil tehdy Paxton. Podle jeho analýzy byly „nové fašistické skupiny násilné, avšak zároveň příliš slabé na to, aby politický život ovlivňovaly“.

Francouzský příklad

V návaznosti na jeho tehdejší komentář si dnes můžeme stejnou otázku položit ohledně situace v Řecku. V co víc mohla extrémní pravice doufat, než že se podobné násilné skupině podaří dostat se do parlamentu? Tato otázka neodkazuje k společenskopolitické debatě o současném dění, ale k realitě. Musíme si uvědomit, že před pouhými dvěma lety mimoparlamentní krajně pravicová strana Zlatý úsvit hlasitě obviňovala konzervativní pravicovou formaci LAOS (Lidová ortodoxní výzva, ve sněmovně od roku 2007), že se vstupem do parlamentu kompromitovala a zradila své vlastenecké hodnoty. Dnes sama o tento vstup usiluje. „Jakmile jsou krajně pravicové strany oficiálně uznány [jako političtí partneři], táhnou politickou debatu svým směrem,” říká dále Robert Paxton. A použijeme-li znovu příklad Francie, Nikolas Sarkozy sám některé krajně pravicové myšlenky přijal, když v létě 2010 začal útočit na Romy. O dva roky později můžeme pouze konstatovat návrat Národní fronty (FN) do popředí francouzské politické scény, potvrzený výsledkem, kterého dosáhla v prvním kole prezidentských voleb. Navíc se o FN od té doby nepřestalo mluvit a francouzské parlamentní volby následují bezprostředně po prezidentských.

Zapomínáme na pravý význam pojmu veřejný činitel

I situace v Aténách je důvodem k obavám, avšak z jiných důvodů. Středová strana Nová demokracie (ND) již do svých řad přijala jednoho z nejskalnějších členů krajní pravice Makise Voridise, současného ministra dopravy, a počítá s jeho cennou podporou. Voridisova popularita samozřejmě nesouvisí pouze s jeho politickými postoji za doby ministrování, ale i s naší citlivostí na některé jeho osobní stránky – jsme okouzleni jeho rétorikou, způsoby a stylem, a zapomínáme na skutečný význam pojmu veřejný činitel. A ejhle – dnes se bavíme o pravděpodobném vstupu neonacistů do parlamentu...

Závěrem ještě zmínka o řecké levici, která za sílící extremismus též nese částečnou zodpovědnost. Je pravda, že krajní levice prováděla některé násilné akce, především je však nutné zdůraznit její tendenci k idealizaci problému přistěhovalců, zatímco obyvatelé státem opuštěných ghett jsou démonizováni. To vše žene vodu na neonacistický mlýn.