Euro je mrtvé, ať žije nové Euro. Parade na podporu jednotné měny. Paříž, leden 1999. (AFP)

Je tady nové euro!

Jednotná měna, měna beze státu, byla závislá na činnosti trhů. Sedmadvacítka tím, že poskytla podporu Řecku, zcela změnila její charakter a zavedla systém, kde všichni musí nést zodpovědnost, pochvaluje si Die Zeit.

Zveřejněno dne 12 února 2010 v 17:04
Euro je mrtvé, ať žije nové Euro. Parade na podporu jednotné měny. Paříž, leden 1999. (AFP)

Summit představitelů států a vlád, svolaný do Bruselu kvůli situaci v Řecku, lze právem označit za historický, neboť zásadně upravil principy fungování Evropské měnové unie. Dneškem počínaje není euro měnou, kterou bývalo. A to přináší úžasné možnosti. Státy Evropské unie dospěly k principiální dohodě o poskytnutí naléhavé finanční pomoci Řecku, přestože peníze nepotečou proudem hned, neboť Řekové se budou moci napojit na kapitálové trhy až v dubnu. Signál, vyslaný rovněž finančním trhům, je tento: společenství se ke svému nejzadluženějšímu členu neotáčí zády. Jedná-li se o odvrácení nebezpečí státního bankrotu, stojí solidárně po jeho boku. Neví se ještě, zda to mít podpora podobu úvěru, garancí nebo odkoupení státních půjček. To je teď ostatně vedlejší.

Řecká hospodářská politika pod dozorem

Důležité je, že měnová unie dnes v Bruselu rezignovala na jeden ze svých základních kamenů: zákaz vzájemné pomoci mezi členskými zeměmi. Tato pasáž byla do evropských dohod vložena na naléhání Německa s cílem přinutit země, aby se chovaly disciplinovaně. Dnes už pozbyla platnost, protože každý stát ví, že jakmile se ocitne v hluboké nouzi, může se spolehnout na druhé.

Přihlížíme de facto zrušení smlouvy, za nímž stojí právě německá konzervativní kancléřka. Toto opatření možná představuje problém v oblasti právní, nicméně z hlediska ekonomického bylo více než nezbytné. Klauzule obsahující zákaz intervence nedokázala zabránit ani excesům, mezi které lze řadit zadluženost Řecka, stejně jako příliš velkou závislost Německa na vývozu. Lze to vysvětlit tím, že se doposud platný systém opíral o finanční trhy coby korektivní sílu. Trhy ovšem v minulosti na velice zadlužené země neuvalovaly žádné sankce, jako třeba vyšší sazby, které by je nutily ke konsolidaci, ale naopak jim půjčovaly ještě více peněz, čímž daly průchod nové vlně spekulací. V důsledku finanční krize se nicméně sazby, které řecká vláda musela zaplatit za své půjčky, vyšplhaly strmě nahoru. Spekulace se tak obrátily proti euru.

Newsletter v češtině

Solidární, ale pragmatické Německo

Na základě rozhodnutí představitelů EU tedy bude mechanismus tržní v zásadě nahrazen mechanismem státním. Unie pomůže zemím v případě potřeby a výměnou za to bude mít pod dozorem jejich hospodářskou politiku. Bude se tak muset uchýlit k sankcím, a to v případě Řeků, pokud neozdraví svůj rozpočet, a v případě Němců, připraví-li své sousedy o část trhu uplatňováním mzdového dumpingu. Jiné řešení neexistuje: řecký bankrot s sebou mohl býval strhnout další problematické státy EU. Německé banky, které mají na účtech miliardy euro řeckých a jiných půjček, by se tak zhroutily. Němečtí vývozci by přišli o trh. Pomoc Řecku není jen výrazem solidarity, ale je i v zájmu Německa.

Rozhodnutí EU bude mít kolosální politické dopady. Měnová unie může v budoucnu fungovat pouze tehdy, pokud všechny země, které jsou její součástí, rezignují na svou suverenitu. Řecká vláda se musí podřídit úspornému plánu, který jí nařizuje Brusel, daňoví poplatníci z Německa a dalších zemí na sebe musejí vzít náklady s těmito záchrannými opatřeními spojené. Tato situace může Evropu položit, anebo ji přivést k autentické politické unii. Euro bylo vždycky vrtkavou konstrukcí, měnou beze státu. Pokud všechno půjde dobře, bude se nyní moci opřít o politický základ, který jí chyběl. To může měnu pouze posílit, nikoliv oslabit.

ÚHEL POHLEDU

Vytvořme evropský měnový fond

Řecko, Španělsko a Portugalsko bojují s nedůvěrou trhu. Jejich rizikové prémie jsou čím dál tím vyšší, což zároveň snižuje jejich schopnost splácet státní dluh. Pokud by uvedené země netvořily součást eurozóny, dočkali bychom se asi známého scénáře: buď by stát spustil výrobu bankovek, a vystavil tak zemi riziku trvalé inflace a chudnutí, nebo by se obrátil na Mezinárodní měnový fond(MMF). Ten by dal centrální bance k dispozici úvěr, který externí věřitele ubezpečí, že je země schopna splácet půjčky. Jak ale řešit situaci v eurozóně? Stát nemá ani vlastní měnu, ani směnný kurz. A pokud krize postihne pouze jeden stát, nezasáhne nedůvěra trhu ostatní země EU, a tudíž ani měnu eurozóny, která je předním akcionářem MMF a její měna druhou světovou rezervní měnou. Zdá se to absurdní.

Proč nevytvořit Evropský měnový fond (EMF)? V Asii nemají společnou měnu, ale Asijský měnový fond tam existuje. Jde o to, vytvořit adekvátní finanční nástroj, který by umožňoval poskytnout bankrotující zemi půjčku při normální výpůjční sazbě. Lze si představit různé způsoby fungování fondu: sdružení výpůjček jednotlivých států eurozóny, poskytnutí půjčky Evropské komisi v rámci konjunkturálního stabilizačního fondu, poskytnutí mimořádných úlev Evropské centrální bance (ECB). EMF je prvním finančním nástrojem, který by měl být urychleně zaveden. Evropská unie by měla rovněž neprodleně posílit řízení. Je zkrátka naléhavě nutné urychlit integraci eurozóny.

Stéphane Cossé, Le Monde, Paris (výňatek)

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma