Summit představitelů států a vlád, svolaný do Bruselu kvůli situaci v Řecku, lze právem označit za historický, neboť zásadně upravil principy fungování Evropské měnové unie. Dneškem počínaje není euro měnou, kterou bývalo. A to přináší úžasné možnosti. Státy Evropské unie dospěly k principiální dohodě o poskytnutí naléhavé finanční pomoci Řecku, přestože peníze nepotečou proudem hned, neboť Řekové se budou moci napojit na kapitálové trhy až v dubnu. Signál, vyslaný rovněž finančním trhům, je tento: společenství se ke svému nejzadluženějšímu členu neotáčí zády. Jedná-li se o odvrácení nebezpečí státního bankrotu, stojí solidárně po jeho boku. Neví se ještě, zda to mít podpora podobu úvěru, garancí nebo odkoupení státních půjček. To je teď ostatně vedlejší.

Řecká hospodářská politika pod dozorem

Důležité je, že měnová unie dnes v Bruselu rezignovala na jeden ze svých základních kamenů: zákaz vzájemné pomoci mezi členskými zeměmi. Tato pasáž byla do evropských dohod vložena na naléhání Německa s cílem přinutit země, aby se chovaly disciplinovaně. Dnes už pozbyla platnost, protože každý stát ví, že jakmile se ocitne v hluboké nouzi, může se spolehnout na druhé.

Přihlížíme de facto zrušení smlouvy, za nímž stojí právě německá konzervativní kancléřka. Toto opatření možná představuje problém v oblasti právní, nicméně z hlediska ekonomického bylo více než nezbytné. Klauzule obsahující zákaz intervence nedokázala zabránit ani excesům, mezi které lze řadit zadluženost Řecka, stejně jako příliš velkou závislost Německa na vývozu. Lze to vysvětlit tím, že se doposud platný systém opíral o finanční trhy coby korektivní sílu. Trhy ovšem v minulosti na velice zadlužené země neuvalovaly žádné sankce, jako třeba vyšší sazby, které by je nutily ke konsolidaci, ale naopak jim půjčovaly ještě více peněz, čímž daly průchod nové vlně spekulací. V důsledku finanční krize se nicméně sazby, které řecká vláda musela zaplatit za své půjčky, vyšplhaly strmě nahoru. Spekulace se tak obrátily proti euru.

Solidární, ale pragmatické Německo

Na základě rozhodnutí představitelů EU tedy bude mechanismus tržní v zásadě nahrazen mechanismem státním. Unie pomůže zemím v případě potřeby a výměnou za to bude mít pod dozorem jejich hospodářskou politiku. Bude se tak muset uchýlit k sankcím, a to v případě Řeků, pokud neozdraví svůj rozpočet, a v případě Němců, připraví-li své sousedy o část trhu uplatňováním mzdového dumpingu. Jiné řešení neexistuje: řecký bankrot s sebou mohl býval strhnout další problematické státy EU. Německé banky, které mají na účtech miliardy euro řeckých a jiných půjček, by se tak zhroutily. Němečtí vývozci by přišli o trh. Pomoc Řecku není jen výrazem solidarity, ale je i v zájmu Německa.

Rozhodnutí EU bude mít kolosální politické dopady. Měnová unie může v budoucnu fungovat pouze tehdy, pokud všechny země, které jsou její součástí, rezignují na svou suverenitu. Řecká vláda se musí podřídit úspornému plánu, který jí nařizuje Brusel, daňoví poplatníci z Německa a dalších zemí na sebe musejí vzít náklady s těmito záchrannými opatřeními spojené. Tato situace může Evropu položit, anebo ji přivést k autentické politické unii. Euro bylo vždycky vrtkavou konstrukcí, měnou beze státu. Pokud všechno půjde dobře, bude se nyní moci opřít o politický základ, který jí chyběl. To může měnu pouze posílit, nikoliv oslabit.