Ulici lemují samé studeně působící stavby, úřady a továrny. Nedaleko vchodu přeskakuje na semaforu zelená na červenou. Nejedná se však o dopravní semafor, nýbrž indikátor štědrosti současné společnosti. Červená svítí, když na kulturu nejsou peníze, a zelená, když se na umění finance najdou. Mezi betonovými bloky a ocelovými dveřmi se ztrácí jedna kancelář. Sedí v ní snad nějaký stavbyvedoucí či hlavní inženýr? Samá voda: patří kulturní manažerce Rariţě Zbrancaové.

Budova má čtyři patra a v každém se nacházejí galerie, ateliéry a obytné prostory. Každé patro nabízí plochu o výměře 500 metrů čtverečních. V poledne je všude ještě klid. Tyto zdi ožijí až o několik hodin později. A když se zde konají výstavy či představení, je možné zůstat až pozdě do noci. Střídají se tu různé skupiny, které mají na starosti kulturní život. Pořádají konference za účasti osobností z Kluže, vystavují zde díla umělců z ostatních evropských zemí, promítají dokumenty. Nejtěžší je proniknout do ateliérů sochařů a malířů – to je jejich vlastní svět.

Sdružení Továrna na štětce

Tento koncept se zrodil z nutnosti: vzhledem k nesnázím spojeným s otevřením umělecké galerie ve městě, které je druhým největším kulturním centrem v zemi, se umělci z Kluže rozhodli spojit své síly. Z tohoto hlediska je nové centrum současného umění důkazem, že i z hospodářské krize může vzejít něco dobrého. Náklady na pronájem galerie mohly v roce 2009 v „pupku“ města dosáhnout až 10 euro na metr čtvereční. Kulturní organizace se už chystaly kvůli nedostatku peněz od sponzorů hodit flintu do žita. Byla mezi nimi i nadaceAltArt a galeriePlan B Rariţy Zbrancaové patřící mezi průkopníky současného vizuálního umění. „Poté kolegové z galerieSabot objevili prostory bývalé továrny na štětce,“ vypráví Rariţa. Z finančního hlediska to nebylo nepřekonatelné: pouze 2 eura na metr čtvereční.

„Po několika měsících rozhodování jsem založila sdružení s názvemTovárna na štětce“. Dnes tento projekt seskupuje 46 fyzických a právnických osob, z toho devět sdružení, pět galerií a 32 umělců. Přesto to však neznamená, že by snad byla vytvořena nějaká nová instituce. Umělci sice nalezli společnou střechu, ale každý z nich si zachovává svou vlastní uměleckou vizi. Střídají se tu divadelní a taneční představení, výstavy malby a sochařství, promítají se zde i filmy. „Zajišťujeme těmto aktivitám podporu. Je tu silný vztah s publikem. Jedná se o poutní místo současného umění,“ dodává Rariţa Zbrancaová. Výsledek této společné vize byl vidět zejména v letech 2009 a 2011, kdy továrna na umění hostila 40 představení, 50 výstav, 30 ateliérů, 10 festivalů a 15 konferencí.

Boj o přežití

Kromě sváteční atmosféry tu však existuje i potřeba finanční podpory. „Rumuni v sobě nemají kulturu mecenášství,“ upozorňuje kulturní manažerka. Ani sponzoři neběhají jen tak po ulicích. Umělec musí mít nejen svůj tvůrčí prostor, ale také musí platit nájem a nakupovat potřebný materiál. Umění jej neuživí. Proto berou umělci i melouchy. Například Daniela Cristina Gagiuová pracuje v oblasti interiérového designu. Podle jejího názoru „představují podmínky současného umělce v Rumunsku boj o přežití“. Někteří umělci pracují skutečně dnem i nocí, protože během dne jsou někde v zaměstnání a večer se vydávají do svého ateliéru v továrně.

Prvními mecenáši umění v Kluži byli cizinci. Díky zapojení Norska, Lichtenštejnska a Islandu do finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru (EHS) vznikl projekt za 75 000 euro. Z těchto peněz se nakoupilo různé vybavení jako zvuková zařízení či taneční koberce.

Místní úřady továrně ze začátku nepomáhaly, ale to se naštěstí změnilo, vypráví Rariţa. Starosta Kluže osobně poskytl dotaci ve výši 30 000 lei [zhruba 170 000 korun]. Dobré zprávy se začaly hrnout. Správa Národního kulturního fondu nabídla financování letní školy, která se bude v továrně pořádat. „Továrna na štětce by se měla stát generátorem kulturních politik, které by představovaly alternativu k politikám státním. Přičemž by měly tu výhodu, že by bylo možné je otestovat přímo v továrně,“ říká Rariţa Zbrancaová. Tyto nápady však bude muset někdo v továrně teprve „ukout“. Zvlášť proto, že město Kluž se uchází o titul Evropského hlavního města kulturypro rok 2020 [od 9. do 20. května se účastnífestivalu Transpeuropa].