Bude mít hlasitý vzkaz vzešlý z nedělních voleb nějaký dopad? Naše země totiž opravdu nemá moc času ani prostoru pro manévrování. Podle některých názorů tento volební výsledek postraší Německo a Francii natolik, že tyto státy zmírní své fiskální požadavky vůči Řecku a možná zemi poskytnou i nějaký velkorysý záchranný balíček.

Jinými slovy doufají, že si naši zahraniční věřitelé uvědomí, že přeměna Řecka v republiku výmarského typu je jednoduše jen předzvěstí toho, k čemu brzy dojde v Itálii, Španělsku či dokonce i Francii. Kdyby to ovšem bylo tak jednoduché. Naši partneři jsou samozřejmě připraveni spíše na jakýsi řecký „bankrot“, či dokonce vystoupení země z eurozóny. Uvolnění fiskálních požadavků by znamenalo více peněz pro Řecko – což je něco, na co nebude žádný evropský parlament ochotný přistoupit.

Ale je zde ještě další problém. Názor našich evropských partnerů na řecké politiky se o mnoho neliší od toho našeho, z čehož vyplývá, že jim nevěří. Považují je za nespolehlivé. Nicméně mezi tradičními řeckými stranami spatřují malou ochotu ke změně nebo vidí nějakou reformistickou stranu na obzoru.

Řekové rovněž zpochybňují vše, co má spojitost s memorandem EU-MMF. A dokud nespatří nějaký jiný posun k obnově, obrátí se k protestním stranám, jako třeba právě té, kterou vede Tsipras [Koalice radikální levice – SYRIZA].

Je jasné, že pokud Němci neustoupí ze svých postojů a pokud se v naší zemi nenajde žádné přesvědčující řešení, nedělní volby budou předzvěstí návratu drachmy. Podle některých názorů by si lidé uvědomili, co se děje, až v případě seškrtání peněz určených na platy a důchody. Tak to sice možná funguje, ale mohlo by se to projevit jako bumerang, který lidi naštve ještě víc.

Žádná řešení nemohou být vnucena shora. Argumenty hovořící ve prospěch boje za euro musejí být náležitě vysvětleny. Včera [v neděli 6. května] se jasně ukázalo, že aténská politická a ekonomická elita hovoří jiným jazykem než zbytek země. Máme před sebou řadu obtížných dnů a měsíců. To se stává vždy, když zkolabuje prohnilý systém a žádný jiný jej nenahradí. To se stane vždy, když lid najednou vyspěje po několika desetiletích bezstarostného života. V neděli tento lid vše obrátil naruby. A teď čeká, zda bude někdo schopen obnovit pořádek.