Turci nahradili bývalý slogan „Ještě že v Ankaře stále existují nezávislí soudci!“ novým „Ještě že ve Štrasburku stále existují nezávislí soudci!“ Když se potřebují dovolat spravedlnosti, bijí Turci hromadně na brány Evropského soudu pro lidská práva [právní orgán Rady Evropy, odlišný od Evropského soudního dvora]. Pro oběti je to dobré, ale obecná nespokojenost narůstá: „Nestačíme na to sami?

Po nedávném rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pózoval turecký občan Ebuzet Atalan novinářům s úsměvem na rtech a s tureckým občanským průkazem v ruce. Tento stoupenec náboženství yezidi se už brzy zbaví písmene X v kolonce náboženství, která figuruje na jeho občance. Turecké úřady Atalanovu víru neuznávají. Stejně jako on si do osobních dokladů nemůže nechat svou víru zapsat patnáct milionů Alevitů. V příslušné kolonce je zaškrtnuto: islám. Jeden z nich proti tomu podal žalobu. Turečtí soudci ji odmítli, ale soudci evropští měli, jak tomu už často bývá, jiný názor. Nyní je výběr na vládě: buď nebude náboženství na občanských průkazech uvádět vůbec, nebo tam bude uvádět to, které si občan přeje uvést.

Zcela proti zájmům jednotlivců

Turecku se stále nedaří změnit způsob myšlení,“ říká istanbulský novinář Semsi Aslanker. „Většina tureckých soudců dává přednost zájmům státu před zájmy jednotlivce. A nepřemýšlejí tak jenom oni, chovají se tak takřka všichni Turci. Je potřeba nastolit v této zemi novou mentalitu, jinak nás k cestě správným směrem budou muset přinutit jiné státy.“

To, že štrasburský soud musel už tisíckrát povolat Turecko [které k Radě Evropy přistoupilo v roce 1949] k pořádku a že země musela zaplatit miliony euro odškodnění svým vlastním občanům, je pro Turky stále častěji zdrojem zahanbení. Došlo to tak daleko, že jeden známý intelektuál ironicky prohlásil: „Zdá se, že nejsme coby národ způsobilí vládnout své zemi. Nezbývá nám než požádat Evropský soud, aby to udělal za nás.“

13 000 otevřených případů

Důvod k pobouření tu je. Soudci ve Štrasburku si musejí brát přesčasy, aby zvládli zpracovávat případy přicházející z Ruska a Turecka. Tureckých případů se v současné době projednává 13 000. A praxe ukazuje, že těch, které turecká státní správa vyhrála, je naprosté minimum.

Darmo se Turci zlobí, Evropský dvůr pro lidská práva jejich zemi skutečně proměnil. Odsouzení za porušování lidských práv v kurdské oblasti, odškodnění vyplácená obětem, účast Evropského soudu na výuce kurdského jazyka, povinnost pro veřejnou správu zajistit ženám větší ochranu jsou opatření, která zemi přiblížila Evropské unii. Bez boje s politickými představiteli. Právník Aslanker uzavírá: „Je opravdu jednoduché požádat Soud pro lidská práva, aby udělal špinavou práci, ale tmelem země by měla být čest. Země, která to se sebou myslí vážně, by si měla vyhrnout rukávy. Bez ohledu na to, jak ožehavé je téma.