Třicetiletý inženýr Sebastian Müller neměl sebemenší důvod stěžovat si na svoje zaměstnání. Pracoval v továrně firmy Audi nedaleko Mnichova, ve kterém si vydělával přes 4 500 eur měsíčně. Přesto se vrátil do rodného lužického kraje ve východním Německu a nastoupil do malého závodu na výrobu autodílů. „Vydělávám si méně, ale jsem spokojenější, než jsem byl na Západě,“ prozradil týdeníku Der Spiegel.

Jak se poslední dobou ukazuje, Sebastian Müller není žádnou výjimkou. Během letošního roku se už ze západního Německa do bývalého NDR vrátily stovky lidí. Prestižní Institut pro výzkum zaměstnanosti (IAB) tento jev popsal jako obrácený trend. Donedávna se vylidňovalo východní Německo, nyní se vlna obrátila.

Kam se poděla kvetoucí krajina

Ve svém slavném projevu z léta roku 1990, pár týdnů před sjednocením země, kancléř Helmut Kohl slíbil, že východní státy promění v „kvetoucí krajinu“.

Ale i když byla celá tato východní oblast během přibližně tuctu let dotována nějakými 1 500 miliard eur, vize kvetoucí krajiny se nenaplnila. Státem dříve řízený průmysl se ukázal jako nekonkurenceschopný a místní obyvatelé najednou zjistili, jak hořce chutná nezaměstnanost.

Tyto tzv. „nové německé země“ mezitím opustily přibližně 2 miliony obyvatel. Tito lidé se vydali hledat práci na Západě: Například spolková země Sasko, hraničící s Polskem, jen v roce 1990 přišla o celých 130 000 obyvatel. Tento exodus měl zničující důsledky. Nejvzdělanější pracovní síly (například skoro 60 % emigrantů z Meklenburska a Předpomořanska mělo vysokoškolský titul), z nichž velkou část tvořily ženy, prchaly do měst jako Mnichov, Düsseldorf a Hamburk. Bývalé východní Německo zatím krvácelo, protože nejenže přicházelo o kvalifikované pracovníky, ale také o budoucí rodiče. Hlavním rysem východoněmeckých měst, alespoň podle tvrzení mnoha Němců, bylo, že tam „zůstávají jen staří a neonacističtí přívrženci NPD (Národnědemokratické strany Německa).“

Změny v bývalé NDR symbolizují demolice neobývaných „paneláků“ (takto bylo zbouráno okolo 130 000 bytů) a zavírání škol, do kterých už nechodil dostatek žáků. Neustále rostoucí nezaměstnost zvýšená odlivem mozků do západních Länder se odrazila v krachu řady firem. Ještě před pár lety většina odborníků předpovídala, že do roku 2015 zasáhne východní Německo hluboká demografická krize, ale k této katastrofě nakonec nedošlo. Podle Der Spiegelu se vloni do Saska vrátilo o 3 000 lidí více, než zemi opustilo. Co se týče populačního růstu, Braniborsko se už také dostalo do černých čísel a migrační saldo Durynska nyní stojí na nule.

Sasové, vraťte se domů!

„Pociťujete nostalgii? Zvedněte plachty a ozvěte se. Nebudete litovat!“ To alespoň radí videoreklama na MV4You, webové stránce, která svůj název odvozuje od sloganu „Meklenbursko-Přední Pomořansko vám.“ Na MV4You najdete videoklipy o dívce, která hledala štěstí v Düsseldorfu, ale pak se rozhodla vrátit domů, ale co je možná důležitější, ve snaze přilákat migranty také uvádí seznam pracovních příležitostí. Sasko pro změnu zahájilo podobnou kampaň nazvanou: „Sasové, vraťte se domů.“

Před deseti lety se podobné projekty, které přinejlepším dokázaly přilákat několik desítek lidí ročně, setkávaly se skeptickou odezvou. Ale věci se změnily a místní politici se dnes do takových snah sami zapojují. Začátkem dubna se Reiner Haseloff, ministerský předseda Saska-Anhaltska, vydal na turné po západním Německu s cílem přivést zpátky 5 000 emigrantů.

Starostové deseti měst vyvinuli podobné úsilí a vypadá to, že by mohli uspět. Podle prestižního institutu IAB v Norimberku totiž nyní dva ze tří emigrantů zvažují návrat.

Ossis se nyní vracejí domů, protože na Západě je vlastně nikdo nevítal. Spíše byli považováni za občany druhého řádu a cílem vtipů o jejich komunistické výchově a neschopnosti přizpůsobit se západním zvykům. Mnoho z nich si stěžovalo na život v kvazighettech, téměř bez kontaktu s „Wessis“, občany Německa ze západních spolkových zemí. Znamenalo to „ostalgický“ život s nákupy v tzv. „Ossi“ on-line obchodech, které se rozmohly díky všeobecné veřejné poptávce.

Tisk také ještě někdy píše o nových Länder jako by to bylo zahraničí. V roce 2010 věnovaly sdělovací prostředky hodně publicity východoberlínské účetní, která se ucházela o práci ve Stuttgartu. Její žádost byla zamítnuta a někdo na její životopis připsal písmena „NDR“. Žena dala svoji věc k soudu s tím, že se stala obětí etnické diskriminace, nicméně soud z formálních důvodů prohrála, protože soud se usnesl, že žádné východoněmecké etnikum neexistuje.

Diskriminace „východňárů“

V bývalém východním Německu však „Ossis“ nejsou nikým diskriminováni a – a to je možná nejdůležitější – nacházejí tam pracovní příležitosti. I když míra nezaměstnanosti zůstává vysoká a někdy je oproti bývalému Západu dvojnásobná (například v Meklenbursku-Předním Pomořansku se blíží 15 %), místní průmysl zoufale postrádá inženýry a specialisty na informační technologie. Dvacet let stará vize Helmuta Kohla se tak začíná naplňovat a předpokládá se, že co se týče životní úrovně, na konci současné dekády nové Länder doženou svoje rivaly z bývalého Západu.

Mnoho měst v západním Německu jim už teď může závidět nově zrekonstruované měšťanské domy a životem kypící univerzity. Například Drážďany se staly jedním z desítky nejrychleji rostoucích německých měst a Jena v Durysku nyní patří mezi hlavní centra high-tech průmyslu. Mzdy v bývalém východním Německu jsou o třetinu nižší než na Západě, ale nájemné a ceny potravin jsou také nižší, takže navracející se „Ossis“ nečeká žádný cenový šok.

Sociologové dodávají, že podle jejich zkušeností mobilita, tvrdá práce a odvaha přinášejí na Východ svěží vítr změn, který bude ku prospěchu i jeho staronovým sousedům. Experti nicméně přesto zůstávají opatrní a varují, že růst v zemích bývalé NDR může stát na chatrných základech. Firmám se tu nyní daří, protože prosperuje celá země, ale tato prosperita nemůže trvat věčně. A tak se může stát, že vlna navracejících se migrantů jednou odezní.