Vyberte si jazyk
V podstatě jsme společnost hluboce konzervativní, i když ve většině volíme nalevo od středu. Automaticky se schováváme za své "výdobytky", aniž bychom se zajímali o to, jak byly získány. Podporujeme bezpráví, jakoby bylo spravedlivé. Legalizujeme sociální dávky a sociální služby, které nám jako tretky ministerstva rozhazují, za účelem „koupit si“ vůli zaměstnanců spolupracovat. Navzdory našemu konzervativnímu přístupu jsme vždy připraveni stěžovat si a protestovat. Vyjednávání je pro nás ponížení, kompromis, hanba. Neumíme soustředit síly, reformy provádíme málokdy.
Slovo „právo“ dominuje našemu slovníku a obracíme se jím v prvé řadě proti Státu. Ale „právní stát“ je konceptem, který nám není důvěrně znám, spíše nám není znám vůbec. Mluvíme-li o Státu, myslíme často nepotismus. Ve jménu práva hájí naše odbory vášnivě řečené právní vymoženosti, které se nevztahují k žádným reálným kompetencím, k žádnému produktivnímu výnosu a určitě ne k žádnému potenciálu našeho hospodářství.
Došly peníze
Jak čas běží, náš systém se ustavil na bázi nepsané sociální smlouvy: masa bude muset tolerovat korupci malé skupinky na nejvyšší úrovni a tito budou naopak přivírat oči nad drobnou korupcí masy. Toto pravidlo, prosazené hlavou státu, slouží jako omluva laxnímu přístupu populace, který mravně kazí společnost a udržuje při moci slabou městskou elitu. Jde o sociální kontrakt vzájemné tolerance…a vzájemné spoluviny. Tato smlouva byla nyní porušena, protože už nejsou peníze na její financování.
Náš konzervativní přístup dále posiluje. Ministři se při sestavování státního rozpočtu nechali inspirovat předchozími rozpočty a nafoukli čísla, kde jen mohli. Nepožádali o fondy k financování specifických, vyčíslených akcí, jako se to dělá v seriózních zemích. Napřed žádají o peníze a o akce se budou starat později. To proto dnešní nová vláda (zvolená v říjnu 2009) s šokem nalézá kostlivce ve skříni, ve formě plýtvání veřejnými penězi ve prospěch vlastních kamarádů, klientů nebo volebních okrsků.
Naděje na změnu
Jsme kritičtí, ale kritiku snášíme špatně. Rychle se snažíme připsat vinu jiným a ještě rychleji tak činíme, když se jedná o naši vlastní záchranu. Ale neviňme za naši ekonomickou situaci Evropu. To, v jaké situaci se dnes nacházíme, není ani chyba trhů. Je pravda, že mezinárodní ekonomická krize tu hrála důležitou roli a vedla k nenasytnosti mezinárodních investičních bank, ke spekulačnímu manévrování a egoismu elit. Ale to není naše krize, i když je pravda, že lichváři mezinárodních trhů se kolem Atén potulují. Řecká krize není výtvorem trhů ani Evropské unie, i když v Evropě vyvolala opravdovou nemoc.
Je to všechno naše chyba, čistý produkt našeho politického systému, našich odborů, naší parazitní obchodnické třídy, našeho klientelismu a našich podvodných operací. Jde o dětský sen, sen řeckých spotřebitelů: všichni mají luxusní vozy, mobilní telefony poslední generace, všichni jezdí lyžovat do horských oblastní nejvíc „in“ v zemi, v létě na Mykonos a podle daňových přiznání nikdo nevydělává víc, než 20 000 eur ročně. Do důchodu se chodí v padesáti. Při povolnosti naší společnosti zůstane tento sen nedosažitelný.
S krizí nám nebe padá na hlavu, protože krize odkrývá problémy, zahání halucinace, ukazuje brutální pravdu skrytou za tím, co se jenom zdá. Staví nás před naši odpovědnost. Pokud budeme předstírat, že se nic neděje, příští bouřka nás zničí. Pokud budeme však společně přinášet oběti a dáme ruku k dílu, můžeme tuto katastrofickou situaci změnit a znovu nalézt ztracený optimismus.
Protest
Němci do toho nemají co mluvit
„Ti co nechali Evropu vykrvácet, si dovolují mluvit? To je tedy paráda!“ protestuje komentátor Konstantin Roumeliotis v listu Eleftherotypia proti váhání Německa přijmout plán evropské pomoci Řecku. „Během Druhé světové války jste Řecko vydrancovali a dnes si váš tisk dá na přebal vysokonákladového časopisu (Focus) Venuši Milétskou s vystrčeným prostředníkem? Kromě toho, že je to nevkusné, je to jednoduše nemístné! Těch ukradených 70 miliard euro nikdy Řecko nedostalo zpět a teď, když máme problémy, nás odmítáte podpořit, zatímco zde německé investice jen kvetou? Trochu serióznosti, paní Merkelová! Nezapomínejte na svou minulost. Teď není čas na řeči.“
