Na protest proti uvěznění bývalé premiérky Julije Tymošenkové a zvláště proti špatnému zacházení, kterému byla vystavena v káznici v Charkově, prohlásili němečtí a poté i další evropští politici, že se ukrajinského šampionátu nezúčastní a nepotřesou si rukou s Viktorem Janukovyčem.

Bruselem se přelila vlna hněvu. Do Kyjeva odmítá jet předseda Evropské komise José Manuel Barroso a jeho stanovisko sdílejí i unijní komisaři, včetně komisařky pro sport Andrully Vassiliuové a komisaře pro rozpočet Janusze Lewandowského.

Oficiální motto mistrovství zní: „Společně tvoříme budoucnost.“ Podle Hryhorije Surkise, prezidenta Ukrajinské fotbalové federace a muže, který Ukrajině a Polsku zařídil udělení pořadatelství mistrovství v roce 2012, si přípravy na Euro 2012 politické změny vynutí i bez účasti bruselských komisařů.

Nůž na krku

Polsku mělo Euro přinést především civilizační skok vpřed: dálnice, letiště, železnice a samozřejmě novou sportovní infrastrukturu. V Polsku se také měnili ministerští předsedové a prezidenti, ale ne názor na partnerství s Ukrajinou a na Euro, považované za důležitější než vzájemné rozpory.

Mezitím se ukrajinská politika prakticky bez přestání zmítala ve zmatcích. Narůstal konflikt mezi oranžovými, prezidentem Viktorem Juščenkem a ministerskou předsedkyní Julijí Tymošenkovou. Navíc ekonomická krize tvrdě zasáhla ukrajinské hospodářství, založené na důlním a těžkém průmyslu. Nedostatek reforem situaci ještě zhoršil. Pokladna zela prázdnotou, inflace zběsile rostla, hřivna slábla, země čelila úpadku a situace se řešila půjčkami od mezinárodních finančních institucí. Rusové dobře vycítili příležitost a uzavřeli kohoutek s plynem, načež si vyžádali novou smlouvu s okamžitými splátkami a Ukrajinu obvinili z krádeží paliva.

Situace byla dramatická, protože plyn přestal téct i do Evropy. Ta obvinila Kyjev, i když za nitky tahala Moskva. Ukrajinskému průmyslu hrozila katastrofa a zemi vzpoura. Tehdejší premiérka Tymošenková si vzala elegantní černé šaty a perly a vydala se do Moskvy vyjednávat s Putinem. Skončilo to uzavřením nové smlouvy o dodávkách plynu z Ruska. Tato dohoda však byla označena za ekonomicky nevýhodnou a stala se záminkou následné obžalobě Tymošenkové a jejímu odsouzení k sedmi letům odnětí svobody. I když to možná nebyl právě nejlepší obchod, je nutné si uvědomit, že byl domluven doslova s nožem na krku a zachránil ukrajinské hospodářství.

Ve skutečnosti to ale Julija u svých politických odpůrců nenarazila kvůli smlouvě. Šlo o to, že ze hry byl vyřazen prostředník obchodů s plynem, firma RosUkrEnergo, která za svoje zprostředkovatelské služby inkasovala nestoudně obrovské sumy. Polovinu akcií firmy drží Gazprom a polovinu ukrajinský oligarcha Dmytro Firtasz, který má úzké vazby na Stranu regionů Viktora Janukovyče. To on přišel o velké jmění.

Přípravy na Euro jsou v plném proudu. Na Ukrajině se dokončuje výstavba stadionů, do kterých místní oligarchové investovali těžké miliony. Když se v současné době mluví o potřebě oddělit sport od politiky, v případě Ukrajiny to představuje skutečný problém, protože obě sféry jsou tam propletené asi tak jako cop Julije Tymošenkové. Oligarchům nutně záleží na úspěchu mistrovství a na rychlé integraci s Unií, kde chtějí dělat obchody. Jestli může někdo vyvinout nátlak na prezidenta, pak jsou to právě oni, sponzoři ukrajinské politiky. Proč tedy netlačí na prezidenta, aby se dopad kauzy Tymošenkové pokusil zmírnit? Protože Janukovyč je může jedním šmahem odříznout od zlaté žíly. A pak by se do finančních obtíží mohl dostat dokonce i Rinat Achmetov, jehož impérium tvoří 7 % HDP Ukrajiny.

Atmosféra skandálu

Když se Janukovyč stal prezidentem, musel si s Julijí vyřídit účty. Protože taková potupa se neodpouští: kvůli oranžovým přišel o moc. Byl obviněn z falšování voleb, byla připomenuta jeho kriminální minulost. Jeho strana přišla o pozici, vliv, peníze.

Kolem procesu s Tymošenkovou panovala atmosféra skandálu. Na její obranu dokonce vystoupil i boxer a politik Vitalij Kličko, druhá nejznámější tvář Ukrajiny. Brusel nepřerušil rozhovory, i když přístupová smlouva nebyla podepsána během polského předsednictví, jak se původně plánovalo, ale až na konci března. Dnes se její podepsání ani nezmiňuje.

Říká se, že Janukovyč v Berlíně slíbil změnu zákona, aby Tymošenková mohla být propuštěna. Byla odsouzena všeobecným soudem podle trestního práva, ještě na základě paragrafu ze sovětských dob (který po získání nezávislosti zůstal nezměněn), a ne Státním tribunálem posuzujícím správnost politických rozhodnutí. Pokus zákon novelizovat v parlamentu neprošel, a to ještě hlavně díky hlasům modrých. Není známo, jestli se tak mělo stát, či zda šlo o náhodný výsledek. Janukovyč prohlásil případ za uzavřený a zdůraznil, že ukrajinské soudy jsou nezávislé, což vyznělo jako nemístný žert.

Jinak Tymošenková ovšem také není čistá jako lilie. Svoje miliony si vydělala stejným způsobem jako všichni, kdo na začátku transformace kšeftovali se státem nebo se účastnili privatizace. Pracovala (společně s rodinou) v energetickém sektoru, kde tekly neuvěřitelné peníze. Příliš velké na to, aby si člověk mohl uchovat neutralitu a nenamočil se v politice.

Hřešila i jako ministerská předsedkyně, přinejmenším rozdávala veřejné prostředky a praktikovala krajní populismus, jen aby zůstala u moci. Měla pověst hazardérky. Ale zároveň byla novou tváří Ukrajiny, krasavice, lišila se, byla daleka socialistické střídmosti, byla zapamatovatelná. Měla v sobě něco, co způsobovalo, že se mužům rozklepala kolena, kdekoli se objevila. Hltali ji očima, nadbíhali její přízni. A ona si toho byla vědoma. Ženy také vyhledávaly její společnost, včetně Angely Merkelové, se kterou má Tymošenková velmi dobré vztahy.

Proč začal Západ osudu Tymošenkové věnovat pozornost až teď? Protože pohár trpělivosti přetekl. Janukovyč oklamal západní politiky, zvláště Angelu Merkelovou. Mohl si najít milion záminek, jak se dostat z problémů a zachovat si tvář. On se zatím potácel dál i za cenu diskreditace Ukrajiny, ke které teď dochází.

Příznivci konspiračních teorií jsou ale přesvědčeni, že bojkot zahájený v Berlíně je německo-ruským pokusem o strategické změny v Evropě, nahání Ukrajinu do náruče Ruska a hatí integrační plány a polské snahy o to, aby se Ukrajina připojila k Evropě, a ne k Rusku. A že ve skutečnosti vůbec nejde o Tymošenkovou, která byla pouhou záminkou. V každém případě se atmosféra kolem Eura 2012 bohužel už pokazila.