Pakliže k tomu letos na jaře dojde EU zřejmě dostane prvního předsedu vlády, který věří v existenci Eurábie. Tento mytický kontinent budoucnosti se rozkládá na mapě dnešní Evropy, ale její obyvatelé od Norska po Neapol se ve škole učí recitovat Korán a ženy chodí zahalené do burky. „Projděte se po ulici a uvidíte, kam to vede. Už se ani necítíte jako ve své zemi. Než se nadějeme, bude tu více mešit než kostelů,“ vysvětloval Geert Wilders předloni, proč by mělo být nizozemským muslimům zaplaceno za to, že opustí zemi. Podobné rétorické obraty získávají Wildersovi nejvíce bodů, protože pocit ohrožení cizí kulturou s ním sdílejí miliony Nizozemců.
Wilders sám sebe prezentuje jako zaníceného bojovníka za svobodu projevu - a nakonec asi nepřehání. Soud v Amsterdamu jej od loňska stíhá za podněcování rasové nenávisti a diskriminace, které se měl dopustit tím, že přirovnal Korán k Hitlerově knize Mein Kampf. Okolo 40 procent lidí proces schvaluje, nicméně popularita Wildersovy Strany pro svobodu prudce stoupla. Na plytkosti jeho argumentace přitom nezáleží - vše, co se počítá, jsou mandáty. Eurábie se tak pomalu mění z obskurního ideového strašáka v horké předvolební téma.
Řeči o „tikající“ populační bombě a džihádu vzbuzují dojem, že Wilders a jeho kolegové přesně odhadli budoucí vývoj. Výzkumy přitom ukazují, že muslimové se jako masa cítí frustrováni svou vyděleností z většinové společnosti a chudobou. Představa, že jsou mocnou silou, která usiluje o ovládnutí kontinentu, by je upřímně udivila. Naopak jsou dokonce ochotni se asimilovat a přijmout cizí - neislámskou - identitu. Ale potřebují k tomu dobré pracovní místo. Celý proces „zdomácnění“ muslimů v Evropě navíc trvá zoufale pomalu. Multikulturní společnost vypadá v praxi spíše jako systém ghett. Nebezpečí zřejmě nehrozí od muslimů, ale od způsobu, jakým se s nimi bílá většina vyrovnává. K tomu patří i soudní procesy kvůli urážkám islámu.