Pro města Almere a Haag představují výsledky komunálních voleb z 3. března politické zemětřesení. V obou městech se PVV (Strana svobody) populisty Geerta Wilderse, která se podobných voleb účastnila poprvé, stala ze dne na den novým nepřehlédnutelným aktérem. V Almere je první stranou, v Haagu druhou. Samozřejmě, že se takový výsledek částečně očekával, ale v nizozemské politice teď zamíchal kartami.

Až do současnosti se PVV jevila jako strana, jež šíří hřmotná prohlášení, ale o úřední zodpovědnost se moc nestará. U řady jejích návrhů, jako zákaz či zdanění nošení závoje, je předem jasné, že jsou v Nizozemí nerealizovatelné. Ale v současné době, kdy má PVV možnost podílet se na správě těchto dvou měst, zůstává velkou neznámou, zda přijme zodpovědnost v rámci současného politického systému. V tomto případě bude muset narazit na tak nezáživné otázky, jako uvedení avizované politiky ve skutečnost a bude muset činit pragmatická rozhodnutí. Tím, jak strana nabývá na důležitosti, se ocitá v sázce její důvěryhodnost.

Islamofóbní kraje bez muslimů

Často se říká, že PVV vytváří realitu, která neexistuje. Podle jejích voličů odsuzuje realitu, kterou nechtějí. V Almere není mnoho muslimských obyvatel, což však voličům PVV nebránilo islamofobní stranu volit. Zjevně si tak představují chmurnou budoucnost či něco podobného, co zažili, než se do tohoto nového města přistěhovali. Wildersovi se často vyčítalo jeho strategické rozhodnutí poslat svou stranu do komunálních voleb pouze v těchto dvou městech. Tato volba rozhodně nebyla odvážná, ale jeho straníci ji akceptují. V Rotterdamu Wilders svým voličům doporučil, aby hlasovali pro populistickou stranu Leefbaar Rotterdam, jež zaznamenala vzestup a už v minulosti dokázala, že se vládní zodpovědnosti nezalekne.

Po úspěchu ve volbách do Evropského parlamentu loni v červnu a komunálních volbách 3. března bude letošním parlamentním volbám, které se uskuteční 9. června, dominovat následující otázka: jaká bude skutečná váha PVV? V komunálních volbách se chování voličů často od parlamentních voleb liší. Volební účast byla ve skutečnosti slabá (56%) a hlas tohoto protestu v urnách bude možná naplno slyšet až 9. června. Více, než velikost PVV, je nasnadě otázka ohybnosti nizozemského politického systému. Jak by tato země se svou tradicí koaličních vlád mohla čelit PVV, která by se stala třetí, či snad dokonce nejsilnější stranou? Jedinou možnou odpovědí je, že bude muset, protože lepší systém zkrátka k dispozici nemáme.