V Evropské unii existuje velký rozdíl mezi summitem a neformálním summitem. Zatímco summit by měl vést k jistým rozhodnutím, cílem neformálního summitu, jako byl ten včerejší, je pouze nastolit poměr sil mezi předloženými tezemi a nastínit kompromisy, kterou tvoří samou podstatu Unie.
Tak se také stalo včera během zhruba šestihodinové diskuze, během níž François Hollande táhl svými pěšáky proti německé kancléřce, která opakovala, že „eurobondy nejsou příspěvkem k růstu“. Angela Merkelová s podporou Švédska, Finska a Nizozemí znovu zopakovala svůj nesouhlas s návrhem prosazovaným Francií rozložit rovnoměrně půjčky členských států tak, aby mohly všechny výměnou za společné garance využívat rovnocenných a daleko nižších úrokových sazeb, než jsou ty, jimž se dnes musejí podvolit ty nejslabší z nich.
Británie je pro eurobondy
Vzhledem k tomu, že se návrh rozhodně nedočkal jednomyslné odezvy, nemohl být schválen a podle očekávání také nebyl, ale… Ale věci se výrazně pohnuly kupředu. Kromě toho, že vznikla pevná společná stanoviska ohledně nutnosti společných investic, stvrdil summit, a to je novinkou, že eurobondům je nyní nakloněna většina států EU včetně Velké Británie, která obvykle blokuje vše, co by mohlo vést k větší integraci evropských politik.
Debata se již nedrží obvyklých dělicích čar mezi liberálními a sociálně demokratickými vládami nebo zastánci Evropy národů a advokáty federalismu. Je to skutečná, dokonale pragmatická debata o nejlepších způsobech, jak oživit růst při současné obnově rozpočtové rovnováhy – „vyvážená debata“, jak prohlásila Merkelová –, která vyústila v konkrétní plán.
Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy má za úkol předložit na summitu 28. června zprávu o etapách „prohlubování měnové unie“, a zejména o „eurobondech v dlouhodobém horizontu, integrovanějším dohledu nad bankami a společném systému pojištění bankovních vkladů“.
Prohloubení integrace a krok dopředu
Spíš, než aby se vzájemně hašteřili, se tak Evropané rozhodli vydat cestou k větší hospodářské integraci a učinit téma eurobondů součástí tohoto přístupu. Velice diskrétní a šikovný Herman Van Rompuy má pět týdnů na to, aby toto vše uvedl do souladu a překonal rozpory mezi těmi, kdo už nechtějí dále trpět, aby nejslabší země neměly ani vindru na investice do růstu, protože si musejí půjčovat finance s neúnosně vysokým úrokem, a těmi, kdo se, stejně jako Angela Merkelová obávají, aby tyto státy nepolevily v úsilí spojeném s oddlužováním hned, jakmile si budou moci půjčovat za výhodnějších podmínek.
Jediným možným kompromisem v kontextu těchto dvou přístupů bylo stanovit širší společná pravidla a zajít s integrací ještě dál. To se také Evropané rozhodli zkusit, a pokud se jim to povede, Unie postoupí o velký krok kupředu, zády ke zdi jako vždy.
