Vyberte si jazyk
Je to k vzteku, ale žádné přirovnání tak úplně nesedí. Zvlášť řecká mytologie se ukazuje být mnohem méně užitečnou, než by se dalo čekat. Například příběh o Trojském koni by se zdál jako stvořený k ilustraci toho, jak Řecko, dutá schrána obsahující jen dluhy a falešná očekávání, infiltrovalo eurozónu a přivedlo vše k zániku.
Jenže kdybychom příběh vyprávěli takto, vytvoříme dojem, že to Řecko udělalo schválně. A to zatím bylo spíše jako Trojský kůň zoufale se snažící nerozpadnout se a nepustit všechno to špatné ven. Spíš taková Pandořina skříňka na kolečkách, pomalu jedoucí do kopce, o kterém si naivně myslí, že z něj nikdy nebude muset sjíždět dolů, a která je navždy odsouzena krmit monstrum dole v sklepě, monstrum s býčí hlavou a tělem, které bohužel nepřipomíná medvěda.
Lidé, kteří takovéhoto „koně“ postavili a možná (možná ne) se schovávají uvnitř – už mi to přestává dávat smysl – se krátkodobě radovali, že se velké množství zcela obyčejných věcí mění ve zlato. Teď se však bojí pohlédnout pravdě do tváře, pro případ, že by je mohla proměnit v kámen.
Tak přece chápete, jak to myslím. Pomáhá vám to? Tím si nejsem tak jistý.
Řecko jako marnotratný synovec a Německo jako bohatá teta
Kdyby bylo Řecko člověkem, bylo by marnotratným synovcem, který si nikdy nesežene pořádnou práci a neustále se nechává tahat z dluhů bohatou německou tetičkou. Ani to však úplně nesedí. Jednak proto, že Řecko je starší než Německo, avšak i proto, že dynamická německá teta by klidně mohla kohoutek s penězi utáhnout.
To ale ona udělat nemůže. Nejen protože její vzpurný příbuzný jí dluží už tolik peněz, že by jí banka mohla sebrat dům, kdyby se dozvěděla, že jí synovec nic nevrátí, ale i proto – panebože, teď už se to zase zamotává – že většina peněz, které si Řecko vypůjčilo, německé tetičce vůbec nepatří. Půjčili mu ho jiní, kteří s ním v příbuzenském vztahu vůbec nejsou a kteří si mysleli, že taková půjčka je sázka na jistotu, jelikož německá tetička nakonec vždy vytáhne šekovou knížkou.
A kdyby se německá tetička – ještě se chytáte? Jestli ne, vůbec bych vám to neměl za zlé – kdyby ji tetička vytahovat přestala, tak ti lidé nepřestanou půjčovat peníze pouze Řecku, ale i všem ostatním jejím pochybným příbuzným, včetně španělské neteře, která je v podstatě zdrogovaná prostitutka, a jejím kmotřencům Irsku a Portugalsku, kteří se nacházeli ve stejné situaci, ale už si našli místo v útulku pro bezdomovce a vykazují skutečnou snahu dát si život do pořádku. A především pak jejímu francouzskému bratrovi, který, aby udržel zdání, i nadále chodí švihácky oblečen a navštěvuje módní restaurace, ale potom jde každý večer domů a křičí před spaním hrůzou v myšlenkách na svůj výpis z kreditní karty.
A kdyby na to vše došlo, německá tetička už žádné ze svých peněz nikdy neuvidí a bude skoro ve stejném maléru jako všichni ostatní.
Problémem, jak jste si všimli, je to, že všechna tato přirovnání jsou v posledku zrovna tak komplikovaná jako věci, které se snaží ilustrovat. To by nám možná mělo být poučením. Jakým ale, no, na to mám další přirovnání. Představte si, že euro je bojler.
Kdyby euro bylo bojler, samozřejmě by to musel být rozbitý bojler, za jehož servis budete muset zaplatit. Opravář neví, kolik to bude stát, ale říká, že hodně. To, co vám dělá starosti, je že v roce 2010 musel přijít bojler spravit třikrát, v roce 2011 jednou a naposledy znovu před několika měsíci. Pokaždé to stojí víc, než by si člověk řekl. A pokaždé přísahá, že je to naposledy.
Řada lépe informovaných idiotů
Máte podezření, že sám situaci jen zhoršuje, ale nevíte přesně, co s tím. Zeptali jste se jiných instalatérů a třebaže spolu všichni nesouhlasí o tom, co přesně se musí spravit, všichni se shodují, že to bude stát majlant. Nakonec musíte jednomu z nich věřit. Co vy víte o bojlerech. Pro vás je to všechno španělská (nebo řecká) vesnice.
Problém s tímto přirovnáním je samozřejmě v tom, že opraváři bojlerů většinou neimprovizují tolik, co ekonomové. V kakofonii hlasů, které se v současné době snaží získat naši pozornost, mohou jistě některé z nich mít pravdu. Ale které? Jak máme rozlišit mezi těmi, kdo říkají, že Řecko by mělo odejít z eurozóny, a těmi, kdo si myslí pravý opak? Mezi těmi, kdo soudí, že je země takového manévru schopná, a těmi, kteří tomu nevěří?
Krize jsou poučnou zkušeností, avšak jen do určité míry. Za posledních několik let jsem se stejně jako mnozí jiní mnohé naučil, počínaje tím, co je to Evropský stabilizační mechanismus, proč se mu říká požární zeď a proč není dobře, ačkoliv by se to mohlo zdát proti zdravému rozumu, když výnosy obligací vzrostou. Uvědomuji si ovšem, že díky těmto informacím jsem se pouze zařadil do třídy poněkud lépe informovaných idiotů. Mezitím se zdá, jakoby tichá armáda technokratů v zákulisí pomalu přetvářela celý svět.
Téměř půl století se většina z nás neměla k tomu, pokoušet se obligacím a finančním trhům jakkoliv rozumět, jelikož se nám to nezdálo nutné. Nyní se to nutným být zdá. A tak jsme přitáhli ekonomy a odborníky, tajné vládce všeho, z Olympu zpět na zem, a ke své hrůze zjistili, že třebaže toho ví mnohem víc, než budeme kdy vědět my a třebaže disponují zvláštními silami a schopnostmi, o nichž se může zbytku z nás jen zdát, jsou zrovna tak ztracení, nedokonalí a prolhaní jako všichni ostatní. No konečně. Konečně přirovnání, které sedí docela dobře. Bohům díky!
