Vyberte si jazyk
Zítra budeme po ostré a často nepříliš poučné kampani konečně hlasovat. Nikoliv však o vládě. Nikoliv o vodném a stočném či inkasu. Dokonce ani o „úsporných opatřeních“. Budeme hlasovat o tom, zda vládě dovolíme ratifikovat rozpočtovou smlouvu a náležitě kvůli tomu upravit naši ústavu. Z celoevropského hlediska se jedná o neobvyklé a významné demokratické právo, kterému se právem těšíme a které s sebou na druhou stranu nese demokratickou odpovědnost, povinnost voličů vyjádřit se výhradně k dané otázce. Možná si děláme přílišné naděje . . .
Stejně jako ve všech sedmi minulých referendech, v nichž se měl irský lid vyjádřit k integraci EHS/ES/EU, The Irish Times opět doporučuje hlasovat pro. Nejen z důvodu nevyléčitelné a nekritické eurofilie, ale rovněž na základě kritického zhodnocení tehdejších – a i dnešních - životních zájmů Irska. Některé věci sice děláme lépe, ale něco můžeme udělat jen společně, kolektivně, ve spolupráci s našimi evropskými partnery.
Prohloubení fiskálních základů
Budování měnové unie a jednotné měny je toho skvělým příkladem. Zítřejší hlasování je právě o tomto nedokončeném úkolu – žádnému ptákovi se ještě nepodařilo letět jen s jedním křídlem. O vyhloubení pevných celoevropských fiskálních základů, na kterých musí stát každá pevná měna a díky nimž si členské státy eurozóny budou moci solidárně kolektivně půjčovat za dlouhodobě udržitelné úrokové sazby. To není jen jakási podivná německá představa, ale realita hospodářského života.
Nic jako oběd zadarmo neexistuje. Levné peníze něco stojí a státy eurozóny za to musí zaplatit – fiskální disciplínou, dobrou správou věcí veřejných vzájemnou podporou. A ano, také trochou bolesti. To je odůvodnění smlouvy, kterou máme podpořit, i kondicionality spojené s přístupem k financím Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), které bychom mohli v budoucnu opět potřebovat. A nejde přitom o žádnou „bankéřskou“ či „spekulantskou smlouvu“, jak tvrdí ve své kampani její odpůrci, nýbrž dohodu, která evropským státům umožní postavit se proti rozmarům spekulantů vytvořením měny s dostatečnou vahou a stabilitou, která zajistí odolnost vůči jejich útokům.
Rozpočtová smlouva stavebním prvkem společné měny
Cena peněz – úroková sazba – je především měřítkem vnímaného rizika a nejistoty. Návrat k půjčování na dluhopisových trzích bude v příštím roce nevyhnutelně – bez ohledu na to, zda bude Irsko hlasovat pro či proti - návratem z relativně bezpečného přístavu nižších úroků z půjček ze záchranných fondů do moře nejistoty a potenciálně závratných úrokových sazeb. Proč bychom se měli ve jménu zdravého rozumu dobrovolně připravit o tuto rezervu?
Kampaň pro přijetí smlouvy byla před referendem postavena příliš defenzivně. Na argumentu dvojité negace založeném na zhoubných dopadech odmítnutí smlouvy. Je ovšem třeba slyšet i pozitivní argument: tato smlouva je zcela zásadním a přínosným stavebním prvkem naší měny.
Avšak především hlasujte! Je to vaše ústava, vaše měna, vaše budoucnost. Nenechte za sebe rozhodovat nikoho jiného.
Pohled z Nizozemí
Tam, kde říkají „německému biči ne“
Ačkoliv podle posledních průzkumů veřejného mínění by pro přijetí rozpočtové smlouvy hlasovalo 57 % voličů, irští nacionalisté „německý bič odmítnou“,píše v titulku list De Volkskrant. Nizozemský deník se vydal za aktivisty a voliči strany Sinn Féin, která proti smlouvě vystupuje. Jeden z nich vysvětluje své důvody:
Chtěli bychom si vyřešit své problémy sami a nenechat se při tom mučit našimi evropskými přáteli. Podle mě a mých zde přítomných kamarádů se jedná o lásku k naší zemi. Můžeme ji přirovnat k poštovním holubům. Vypustíte je v Belgii či Francii, ale stejně se vždy vrátí.
Tento pocit sdílí velké množství Irů. De Volkskrant k tomu poznamenává, že Sinn Féin je jedinou stranou, která vede proti rozpočtové smlouvě kampaň, a dnes se posunula na druhé místo. A to díky argumentům jako zavedení měření odběru vody či daně z domácnosti. Prostřednictvím těchto opatření chce vláda dostát svým závazkům vůči Bruselu.
