Není těžké pochopit, proč se nyní Sinn Féin snaží mluvit o irském sjednocení hlasitěji. Nedávná dohoda o přesunu policejní a justiční správy z Westminstru do Belfastu zpečetila patnáct let dlouhý proces, který přivedl do čela mocenských struktur Severního Irska vedení republikánské strany. Ta zde zavedla rozsáhlé reformy, dosáhla stažení vojenských jednotek a dříve nepředstavitelného pokroku v rovnoprávnosti a občanských svobodách.

Mnohým stoupencům Sinn Fein se však hlavní cíl irských republikánů – konec britské vlády nad severem a znovusjednocení Irska – zdá být stále stejně v nedohlednu. Tento pocit podporuje ozbrojenou disidentskou republikánskou kampaň, jakkoli politicky okrajovou zřejmě i dále zůstane. Jak prohlásil na úspěšné Londýnské konferenci o irském sjednocení jeden z velitelů Sinn Fein, Velkopáteční dohoda byla "přizpůsobením, ne však vyrovnáním" a "základní příčina konfliktu stále trvá."

Závislost na VB Severnímu Irsku škodí

Kolaps jižní kdysi oslavované ekonomiky Keltského tygra se mezitím stal unionistům záminkou k posměchu vůči jakýmkoliv možnostem posunu k irskému sjednocení. Proč, ptají se, by se seveřané chtěli spolčovat se ztraceným případem na jihu, nebo naopak Jih by chtěl na sebe brát odpovědnost za subvence britských daňových poplatníků ve prospěch průmyslu zbaveného Severu? Jak však tvrdí Michael Burke, dřívější ekonom londýnské City, ekonomické argumenty pro sjednocení a nezávislost jsou ve skutečnosti silnější, než kdy předtím.

Závislost na Británii a její kontrola byly pro hospodářství Severního Irska, kde byl při rozdělení v roce 1921 životní standard srovnatelný s Británií a mnohem vyšší než na jihu, hotovou katastrofou. Nyní je pod britským průměrem a mnohem nižší, než u sousedů na jihu. I po výbuchu republikánského spekulačního růstu byl minulý rok průměrný týdenní výdělek na jihu stále €593, ve srovnání s €398 na severu a €442 v Británii. Irsko je víc než dost bohaté na to, aby si platilo národní systém zdravotnictví, poukazuje Burke, jen kdyby se politici dali přesvědčit o tom, aby své přátele donutili platit daně.

Irské sjednocení je nevyhnutelné

Nefunkčnost rozdělení pro ekonomiku a severní demografický trend směrem k nacionalistické většině byly samozřejmě opakujícími se tématy londýnského setkání. Stejně tak jím bylo však i trvání Sinn Féin na nutnosti "usmíření mezi Oranžovými a Zelenými" a na potřebě přesvědčit unionisty, že Irské sjednocení je i v jejich hospodářském a sociálním zájmu. I po více než deseti letech mírového procesu je překvapivé slyšet Sinn Féin mluvit o tom, že Oranžový řád, po mnohá desetiletí sektářská metla severních katolíků a nacionalistů, je "částí toho, co jako lidé jsme."

Irské sjednocení bude mít v globální ekonomice 21. století bez pochyby jiný význam, než na vrcholu ozbrojeného konfliktu o generaci dříve. Přesvědčení o tom, že irské znovusjednocení je nevyhnutelné, které na londýnské konferenci zaznělo, je však jistě správné. Klíčovou otázkou na této straně Irského moře je to, zda Británie tomuto procesu pomůže, nebo mu bude bránit.