Dublin, listopad 2009. Demonstrace proti úsporným opatření, jenž nařídila irská vlády. (AFP)

Hořký kalich snižování platů

Některé státy se v reakci na krizi a drtivý veřejný dluh rozhodly snížit mzdu státním zaměstnancům. Toto nepopulární opatření, považované za nezbytné vhledem k nemožnosti devalvovat měnu, však není něčím zcela novým, podotýká Il Sole 24 Ore.

Zveřejněno dne 12 března 2010 v 16:08
Dublin, listopad 2009. Demonstrace proti úsporným opatření, jenž nařídila irská vlády. (AFP)

Dříve svatosvatý garantovaný plat státních úředníků přišel o svou nedotknutelnost. Řecko, které se rozhodlo snížit zaměstnancům ve veřejném sektoru mzdu o 7 %, patří až k posledním zemím, které v rámci eurozóny nebo mimo ni přistoupily už před více než rokem k podobným opatřením. Vše každopádně začalo ne na březích Středozemního, nýbrž Baltského moře. Platy státních zaměstnanců v Lotyšsku, malé pobaltské republice, která vyslala nouzový signál jako první, klesly v říjnu roku 2009 na úroveň roku 2006.

Snižování platů, které v případě učitelů a některých dalších profesí dosáhlo až 20 %, vyvolalo v zimě a na jaře loňského roku vlnu tvrdého odporu, nicméně všechna opatření byla nakonec přijata. K předpokládané bezprostřední devalvaci tak nedošlo. Země dokázala překonat hroutící se HDP – mínus 17 % v roce 2009 – a její bilance se dnes zotavuje. Lotyšský veřejný dluh už ratingové společnosti nepovažují za vysoce rizikový. K interní devalvaci se podobně odhodlaly i ostatní pobaltské republiky. Zachovaly směnný kurz, ale snížily platy. Ostatně reálná mzda by v důsledku devalvace měny vedoucí k inflaci klesla v každém případě. V zemích, kde se průměrný plat pohybuje kolem 500 euro, jsou to z hlediska životní úrovně obyvatelstva draze zaplacená opatření. Státní finance ale obstály.

V Irsku vláda oznámila škrty v platech státních zaměstnanců v prosinci loňského roku. Trochu tvrdé probuzení ze sna o proměně země ve finanční království. Atmosféra se výrazně zhoršila poté, co se o několik týdnů později začalo plánovat snížení platů nejvyšších funkcionářů. Parlamentní bitva byla těžká a hlasování těsné, škrty jsou ale stále na pořadu dne. V případě Irska a Řecka je ve hře jejich schopnost udržet se v eurozóně. Ta sice oběma zemím přinesla obrovské výhody, dnes je ale nutí vést politiku, které by se dříve prostřednictvím devalvace státní měny vyhnuli, což nyní není možné. Stejně tak by byly bývaly penalizovány pevné platy jak ve veřejném, tak soukromém sektoru, a to možná ještě víc než dnes v důsledku snižování mezd, i když na pohled ne tak bolestivě.

Případ Řecka, na které už měsíce míří světla reflektorů a které vyvolalo tolik obav o stabilitu eura, obrátil pozornost k jevu, který už existoval dříve a který by se mohl dotknout i jiných slabších zemí eurozóny, jako je Portugalsko a Španělsko, a ‚pošimrat‘ Itálii, která sice není v pravém slova smyslu slabá, ale tyto události by měla sledovat se zvýšenou pozorností. Přemýšlet bude možná muset i Velká Británie, která na záchranu svých bank vydala víc peněz než Spojené státy, pokud nechce příliš ohrozit už tak oslabenou libru šterlinků. Britský ministr financí Alistair Darling se ale omezil pouze na požadavek snížení odstupného v případě propouštění. Na což už příslušný odbor Public and Commercial Services Union zareagoval vyhlášením třídenní stávky.

Newsletter v češtině

Zmrazování platů ve veřejné správě oznámily i některé středoevropské země, jako například Maďarsko nebo Česká republika, které podobně jako pobaltské republiky usilují o vstup do eurozóny a vědí, že devalvace státní měny by ho mohla oddálit. Situace je o to složitější, že mnozí občané z těchto zemí mají dluhy vázané na zahraniční měnu – eura, švédské koruny a švýcarské franky – a jakákoliv devalvace by tudíž byla stěží snesitelná. Raději se tedy přistupuje ke snižování platů, počínaje platy státních zaměstnanců. To vše se odehrává na pozadí připomínajícím situaci, kterou poslední dvě generace nezažily, na kterou si ale vzpomenou mnozí senioři: snižování mezd státních zaměstnanců ve třicátých letech na mnoha místech Evropy v čele s Itálií a Velkou Británií.

Úsporný plán

Oběti, s nimiž se veřejnost těžce smiřuje

V pátek 5. března ochromila Řecko stávka veřejné dopravy a řídících letového provozu. Den předtím zase zorganizovaly stávku zaměstnanců veřejných služeb odbory státních zaměstnanců v Portugalsku. Projevy hněvu jsou reakcí na mzdové škrty obsažené v úsporných plánech zemí potýkajících se s vážnými problémy. Řecko oznámilo třicetiprocentní snížení třináctého platu a šedesátiprocentní snížení čtrnáctého platu státních zaměstnanců. Portugalsko zmrazilo platy ve veřejném sektoru. Škrty se týkají i důchodů. Úsporné plány s sebou totiž nevyhnutelně přinášejí zpomalení hospodářského rozvoje, což se projevuje rušením pracovních míst i v soukromém sektoru. Rostoucí nezaměstnanost pak vede ke snižování odměn, které podniky vyplácejí svým zaměstnancům. Problémem je, že se tato opatření jeví obyvatelům zmíněných zemí o to hůř, že doposud neměli tušení, že žijí za hranicemi svých možností, a domnívali se, že pouze dohánějí životní úroveň svých evropských sousedů. Alain Faujas, Le Monde (úryvek).

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma