Vyberte si jazyk
Útok přišel od německého nejbližšího spojence. „Odkryla francouzská ministryně hospodářství a financí Christiane Lagardeová tabu, když v pondělí ve Financial Times uvedla, že přebytek obchodní bilance Německa byl nemusel být z dlouhodobého hlediska „únosný“, zejména pro jeho sousedy z eurozóny?,“ ptá se La Tribune? Le Figaro soudí,že se toto prohlášení opírá o „názor anglosaské strany,“ podle nějž „by si Německo mělo nejprve zamést před vlastním prahem“.
Od začátku řecké krize „se Berlín na nátlak veřejného mínění, které odmítá uvolněnou rozpočtovou politiku, snažil ze všech sil zabránit plánům na záchranu Řecka,“ píše francouzský deník. „Tato neústupnost začala nakonec popuzovat,“ neboť Berlín usiloval o „nekooperativní hospodářskou strategii,“ tvrdí předseda Francouzské pozorovatelny hospodářského vývoje (OFCE) Jean-Paul Fitoussi v La Tribune. „Německou hospodářskou strategii založenou na rostoucím vývozu nemohou ostatní evropské země napodobit. K tomu, aby mohla země vyvážet, je nutné, aby tu byly jiné, které budou dovážet. Pokud by se všechny evropské země snažily najednou zvýšit vývoz, byla by to katastrofa.“
Nikdo nemá rád šprty
„Vývozní síla patří k německým konstantám“ už od devatenáctého století, dodává ekonomický deník. Dnes „německé podniky díky spojení kvality a ceny vládnou mnohým trhům a země se stala mistrem světa ve vývozu za rok 2004“. „V souvislosti s řeckou krizí se rozvinula debata o nutnosti nastolit v národní ekonomice novou rovnováhu (…) V Německu je ale vývozní model posvátný. Právě tento model dává Berlín Evropě a Řecku za vzor.“
Přes kritiky německých sousedů se nezdá, že by se Němci chystali svůj posvátný model opustit. „Nikdo nemá rád třídního premianta. Zejména když kárá spolužáky za to, že neudělali domácí úkol,míní Handelslatt.Jednoho dne musí chtě nechtě dojít ke konfliktu. A to se právě děje.“ Hospodářský deník nicméně připouští zodpovědnost, kterou Německo nese. „Nemáme s ohledem na přebytek naší obchodní bilance stejnou zodpovědnost za výkyvy v eurozóně, jako Řekové, Španělé a Portugalci? A nechováme se stejně, když investujeme do našich průmyslových kapacit, abychom krizi vyvezli jinam?“
Vydat se na německou cestu
Pokud ovšem výtka přichází z Paříže, pak je to neslýchané. „Že je to právě Francie!,“horuje Die Welt. „Země, která tradičním pojetím průmyslové politiky deformuje mezinárodní konkurenci, požaduje po [německé] vládě snížení přebytku obchodní bilance [...] Ještě že toto ekonomické uvažování Německo v posledních desetiletích opustilo.“
Jak k tomu dodává Handelsblatt, začneme-li hledat cestu ven z problémů větším zadlužováním se a vyšší konzumací, půjde o „nivelizaci zdola“. „Je pravda, že se Německo nemůže spokojit pouze se snížením výrobních nákladů. Zvýšení platů by zbavilo evropské partery konkurenčního nátlaku, ale vzhledem ke Spojeným státům a Číně by Evropa oslabila. [...] Nízký společný jmenovatel by nás oslabil všechny.
„Výkyvy v EU začínají představovat problém,“ píše Süddeutsche Zeitung.„Ovšem Jihu a dalším Evropanům, kteří jsou na tom špatně, se vyplatí, když dají na doporučení vydat se německou cestou. EU jako celek bude působit dobrým dojmem jedině tehdy, pokud státy uskuteční své reformy.“
Kup si něco na sebe
Za tímto německo-francouzským špičkováním se rýsuje boj o hospodářské vedení Evropy. V takovém případě se Financial Times přidává na stranu Christiane Lagardeové. Londýnský deník soudí, že Francouzka dobře dělá, když se staví proti „sadismu“ svého německého protějšku Wolfganga Schäubla a novým děsivým trestům pro země, které porušují fiskální předpisy eurozóny.
Eurozóna „víc potřebuje to, aby země s přebytkem utrácely, než nové prostředky, jak trestat zadlužené státy,“ zdůrazňuje FT. S ohledem na skutečnost, že Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko byly nuceny zavést „důležitá úsporná daňová opatření umožňující zvládnout schodky nafouklé krizí“, se ekonomický deník obává, aby nejméně konkurenceschopné země nebyly v reakci na krizi „nuceny přistoupit k deflaci a oslabení ekonomiky“. Řešení? „Pobídnout Německo, aby utrácelo. Nákup pěkných věcí není příliš tvrdé nařízení.“
