Vyberte si jazyk
Výbor Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) musí 18. března přijmout konečnou podobu návrhu nařízení, které si klade za cíl zajistit rychlou a účinnou reakci EU v případě plynové krize. Velký problém představuje skutečnost, že zdaleka není vyřešena klíčová otázka, tedy hranice, od které EU vyhlašuje stav komunitární pohotovosti. Kompromisní návrhy, které byly dosud představeny, jen přebírají stávající pravidla a neodpovídají očekávání, zejména ne polským. „Přejeme si, aby EU vyhlásila stav pohotovosti ve chvíli, kdy se její členský stát ocitne bez 10 % obvyklých dodávek plynu ze třetí země,“ prohlásil europoslanec Jacek Saryusz-Wolski (ELS). Upřesňuje, že navrhovaný kompromis počítá s komunitární pomocí jen ve chvíli, kdy úbytek zásobování bude představovat 20 % na úrovni Evropské unie. Princip 10 % by se tak uplatňoval jen v několika geograficky vymezených zónách.
Další ustanovení textu, které se týkají zejména prostředků komunitární akce v krizové situaci, vzbuzují méně kontroverzí. Jedná se o vytvoření systému vzájemné pomoci, která by především umožnila uvolnit zásoby plynu a nasměrovat je do zemí, kde je jich nedostatek. Některá opatření, za která se Polsko staví, jsou již předmětem konsenzu, jako například posílení role Evropské komise v krizovém řízení či zavedení mechanismu energetické solidarity. V nouzové situaci tak země EU budou muset uvolnit své zásoby a úlohou Evropské komise bude tento proces usnadnit.Text počítá rovněž s tím, že se na hlavních plynovodech EU musí do čtyř let vybudovat propojení s obrácenou průtokovou kapacitou, která by v případě energetické nouze umožnila nasměrovat plyn tam, kde by bylo zapotřebí.
Co se týče bolavé otázky hranice vyhlášení komunitární pohotovosti, vyčkávání s nouzovými opatřeními na to, až dodávky ze zahraničí klesnou o 20 %, by Polsko poškodilo. Pokud by naše země, tak jak je to naplánované, patřila do stejné geografické zóny jako Německo a pobaltské země, tak by nebylo zapotřebí spouštět podpůrný mechanismus Unie ani, kdyby nám chybělo 1,5 miliardy metrů krychlových plynu. Aby se komunitární pohotovost uvedla do chodu, tak by na úrovni této geografické zóny bylo zapotřebí snížení dodávek o 7 miliard metrů krychlových. Jinak pomoc by měla být zajištěna na regionální úrovni a pocházet tak ze sousedních zemí. A v naší zóně má takovou možnost jen Německo.
Po prvním čtení v parlamentu – pravděpodobně v květnu – bude nařízení muset schválit Rada, od které se dají očekávat další dodatky. Je celkem pravděpodobné, že členské země, které problémy s dodávkami plynu nemají a jichž se nedávné plynové krize nedotkly, nebudou myšlence evropské energetické solidarity nakloněny. Ostatně pro většinu států EU energetickou bezpečnost Evropy představuje plynovod Nord Stream, který společně staví Němci a Rusové, ke kterým se zanedlouho přidají Francouzi.
Visegrádská skupina
Unie za energetickou nezávislost
Tváří v tvář francouzsko-německé hegemonii v rozhodovacím procesu Unie, která se týká také problémů energetiky, členské státy Visegrádské skupiny (Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko) znovu navazují stará pouta, píše The Economist.Jejich společná závislost na ruské naftě a zemním plynu je přinutila k ustavení série severo-jižních propojení mezi ropovody, které jejich zeměmi procházejí z východu na západ a spojit tak na jedné straně Maďarsko s Rumunskem a Chorvatskem, na druhé straně Polsko s Chorvatskem. Sít by měla být dokončena vybudováním ropovod Nabucco, který by měl nakonec spojit ložiska v Kaspickém moři přes Turecko s Evropou, vysvětluje britský list. "Visegrádská skupina prosazuje přijetí společných unijních pravidel pro vzájemnou pomoc při energetických krizích," píše The Economist a dodává, že přesto "v cestě zůstávají velké překážky. Jednou z nich je Rusko, které prohlubuje spolupráci se spřátelenými energetickými firmami ve Francii, Německu, Itálii[…] a které podporuje výstavbu plynovodu Nord Stream", jež konkuruje projektu Nabucco. Největší problém je domácího původu, uzavírá britský týdeník, podle kterého "nová konkurence, kterou na trh vnášejí, ukrajuje z tržního podílu společností zvyklých na pohodlné státní monopoly. I když vlády visegrádských zemí mohou obviňovat Západoevropany ze sobectví, mají teď před sebou ještě hodně práce na domácí frontě."
