V italských místních volbách na konci května dobylo Hnutí pěti hvězdiček, které v roce 2009 založil komik Beppe Grillo, důležité město: Parmu. Na programu strany figuruje odchod z eurozóny a návrat k liře.

Přitažlivost hnutí spočítá především v jeho propagandě namířené proti systému, v kritice – nikoliv neopodstatněné – politického establishmentu neschopného obnovy a v mohutné aktivitě na internetu. To ale nic nemění na úctyhodnosti, s jakou si tato strana, jež se jako první přihlásila k antievropanství, po kouskách získává stále širší voličstvo. K jejím zastáncům patří především voliči pravého středu, který se pod vlivem odchodu Silvia Berlusconiho z politické scény a skandálů válcujících Ligu severu výrazně ztenčuje. Beppe Grillo ale sklízí hlasy i hodně nalevo, stejně jako v řadách mladých voličů, u nichž se těší velké popularitě.

Institut SWG zveřejnil 28. května výsledky průzkumu, podle nichž by pro Hnutí pěti hvězdiček hlasovalo v nadcházejících parlamentních volbách v roce 2013 17 % voličů. Stalo by se tak po Demokratické straně (levice, 24 % hlasů) druhou nejsilnější stranou v zemi. Na třetím místě by se umístil Lid svobody (Berlusconiho pravice, 16 %). Program hnutí namířený proti euru je nebezpečnou ozvěnou euroskeptických nálad, které v zemi panují.

Nedostatek evropského zpravodajství

Podle poslední, březnové výroční zprávy Eurobarometru je 34 % Italů nespokojených s doposud přijatými opatřeními Evropské unie k překonání krize, což je daleko vyšší procento než jinde v Evropě. A 20 % – nejvyšší počet ze všech partnerských států Starého kontinentu – uvedlo, že informace o Evropě nikdy nevyhledávali, což pravděpodobně souvisí s širokým mediálním pokrytím krize. Zároveň se ale paradoxně 74 % Italů domnívá, že o dění v Evropě není dostatečně informováno.

Tyto tendence jsou v rozporu se silnou italskou proevropskou tradicí. Lucrezia Reichlinová v Itálii vyrůstala a dnes vyučuje na London Business School. Předtím ale pracovala řadu let v jedné z nejvýznamnějších institucí EU, v Evropské centrální bance (ECB). „Italové byli euru vždy nakloněni,“ říká. V době, kdy v ECB pracovala jako šéfka oddělení pro výzkum, se jí průzkumy sledující vztah Evropanů k Unii objevovaly na pracovním stole ve frankfurtské budově „Eurotower“ docela často. Itálie byla jednou ze zemí s nejkladnějším vztahem k EU.

Nicméně se mi zdá, upřesňuje Lucrezia Reichlinová, že „se nadšení výrazně snížilo. Podobně jako v Řecku. Italové, stejně jako Řekové chovali ke svým vládám historicky velkou nedůvěru.“ Právě z této nedůvěry se podle ní „zrodila naděje, že vstupem do Evropské unie zdědíme některé z ctnostných vlastností zemí disponujících lepšími institucemi“.

Tento názor s ní sdílí i další odborník přes evropské otázky Paolo Guerrieri, který vyučuje ekonomii na College of Europe v belgických Bruggách. Ten o vztahu Italů k Evropě hovoří jako o „poutu, které není v protikladu vůči posilování národní identity, nýbrž je jeho doplňkem“.

Spolu s krizí, a zejména obrovskými oběťmi, které země musí pod diktátem úsporných opatření přinášet, začíná být postoj Itálie k Evropě nepřátelský. Beppe Grillo nebyl jediný, kdo tuto změnu zaznamenal. Setrvání v eurozóně přesvědčivě hájí už jen Demokratická strana. Agresivní slova na adresu Unie a jednotné měny se v pravicových denících setkávají s velkým ohlasem. Referenční deník Berlusconiho stoupenců Libero s odkazem na průzkumy hlásá, že proti euru je dnes už více než 60 % Italů.

Grillův vysavač volebních hlasů

Tradičně nejvíce euroskeptická strana, Liga severu, je sice zaměstnána úsilím vybřednout ze skandálů s veřejnými financemi, které převálcovaly rodinu jejího zakladatele Umberta Bossiho a nyní hrozí rozdrtit i ji, ale v průběhu posledního desetiletí udržovala Berlusconiho koalice s Evropou vždy ambivalentní vztahy.

Jestliže byl bývalý ministr hospodářství Giulio Tremonti jedním z architektů reformy, která vedla po roce 2000 ke zmírnění rozpočtových pravidel, pak to byla rovněž středopravicová vláda, která v době zavedení jednotné měny rozhodla o zrušení povinnosti uvádět na etiketách ceny jak v eurech, tak v lirách. Na toto rozhodnutí výhodné pro obchodníky, tvrdé jádro Berlusconiho voličů, doplatili spotřebitelé.

Nikde není psáno, že předvolební kampaň v roce 2013 bude prosta skandálů a polemik, zejména když pravý střed po Berlusconim osiřel a čelí masovému odlivu silně euroskeptických voličů. Nadto se země nedokáže vymanit z krize znásobené politikou úsporných opatření a populismus Beppeho Grilla namířený proti euru se evidentně proměnil ve vysavač volebních hlasů.