Běžný francouz mluví anglicky jako španělská kráva, tvrdí francouzský lingvista Michel Arrivé. Po přistání Spojenců v Normandii byla Molièrova řeč amerikanizována, což vedlo spisovatele René Etienmbla k otázce "Parlez-vous franglais?" (Mluvíte franglicky?). Jazyk "rosbífů", jak se angličanům ve Francii říká, vážně ohrožuje francouzské kulturní dědictví. Francouzská vláda proti tomuto nebezpečí přijala roku 1975 takzvaný zákon Bas-Lauriol, který zakazuje používání anglických termínů v oficiálních dokumentech, v reklamě a ve veřejné správě.

Komise pro terminologii, které byly na ministerstvech vytvořeny, pak vybraly tisíce francouzských termínů, které měly nahradit ty anglické. Termín "logiciel" tak nahradil slovo "software", slovo "baladeur" "walkman", "ordinateur" se používá místo "computer" a "weekend" se změnil v "konec týdne". Tento dlouhý seznam se za posledních deset let ještě prodloužil, například díky výrazům "remue-méninges" pro "brainstorming", "dialogue en ligne" nahradil anglický termín "chatu", podobně jako "courriel" vystřídal "email".

Víc anglicismů dnes než germanismů za války

Přes veškerou snahu se během 80. let nepodařilo zabránit dominanci angličtiny na vědeckých konferencích a v oblasti kultury a technologie. V roce 1996 byl proto schválen nový zákon, takzvaný zákon Toubon, který ukládá povinnost používat francouzský jazyk a zajistit mu tak na národním území primát. Jde však o vyhranou bitvu? Ani náhodou. Důkazem je, že v říjnu 2009 začala skupina asociací pro ochranu francouzského jazyka znovu bít na poplach. Jak tvrdí, "na pařížských zdech je dnes více anglických slov, než jich tam bylo za okupace německých. Je čas postavit se na odpor."

A nutno říci, že mají pravdu, protože se ukazuje, že navzdory všem přijatým legislativním opatřením angličtina dominuje oblastem vědy, reklamy i obchodu. Opravdu je dnes težké ve Francii nalézt zaměstnání bez toho, aby člověk mluvil anglicky. Globalizace přinutila francouzské společnosti přijmout pravidla mezinárodní hry, včetně nutnosti komunikovat v angličtině. A přesto francouzský Senát roku 2005 přijal návrh zákona, který měl posílit zákon Toubon tím, že přinutí vedoucí společnosti používat francouzštinu, zejména při vyjednáváních o mzdách, aby se předešlo komunikačním problémům.

Zatímco Francouzi v boji pokračují, Němci už ho dávno definitivně vzdali. Krvavá věta, která se nedávno objevila v deníku The Times, to potvrzuje: "kapitulace německé lingvistiky je žalostná, prostá vší důstojnosti, zkrátka ubohá." Podle německých lingvistů se tím jejich řeč obohatila o 8000 anglických slov, která se stala součástní běžného jazyka. "Handy" pro mobilní telefon, "check-up" (ověření), "net" a "charter" jsou jen několika slovy z množství, které je dnes součástní německého slovníku.

Parkoviště Kiss and Ride

"My, Němci, trpíme komplexem méněcennosti. Svůj jazyk pokládáme za otravnou nutnost a mluvíme raději anglicky," uznává v rozhovoru pro deník Rzeczpospolita dr. Holgen Klatt z Asociace německého jazyka (VDS), která sjednocuje 32 000 jazykovědců-puristů. Hlavní roli v destrukci německého jazyka mají hrát mezinárodní společnosti: reklama vysílaná televizí a rádiem bombarduje spotřebitele anglickými slovy a výrazy.

Uvědomění si vážnosti situace předcházela bitva o pár čtverečních metrů asfaltu v jedné bavorské provincii. Na lavici obžalovaných stanuly německé železnice, které se poté, co po mnoho let cestující děsily svými toaletami značky "McClean" (McČistý), rozhodly ve měste Straubing zbudovat parkoviště nazvané "Kiss and Ride" (Polib a jeď). To nebylo po chuti jednomu důchodci, který poslal konzervativnímu bavorskému poslanci Ernstu Hinskenovi dopis s dotazem, zda je dotyčné parkoviště určeno k líbání či k jízdě na koni. Užaslý poslanec slíbil, že zakročí a přinutí železnici, aby anglicismy omezila.

Jejich šéf Rüdiger Gruber se mimochodem zavázal vrátit německým nádražím jejich německý charakter. Ze "service points" se tak brzy stanou "Servicepunkte" (Servisní středisko) a z "flyer" (leták) je "Handzettel". Zpečetí to vítězství němčiny nad angličtinou? "Pravděpodobně ne," uznává pan Klatt a dodává: "Nemůžete lidem zakázat mluvit anglicky, a ani globalizace se nedá zastavit. Jedna věc se ale udělat dá: neopičit se po Britech a Američanech, protože z toho, jak jím olizujeme boty, se můžou smíchy potrhat."