Vyberte si jazyk
Na nenápadné radnici v Lisbourgu (Pas-de-Calais) visí výsledky voleb na prosklených dveřích. 509 zapsaných v čele s Marine Le Penovou s 37,05 % hlasů. O dvacet procent víc než v krajských volbách v roce 2004. Valérie Létard, která vévodí kandidátce UMP [Svaz pro lidové hnutí, současná vládnoucí strana ve Francii], dosáhla 32,87 %, čímž si o třináct procent pohoršila. Ve vesnici v oblasti Ternois, v mírně zvlněném kraji oplývajícím mlékem a zelení, je to nevídaná věc.
Tady jsme stoupenci UMP, tak jako jsme zemědělci, dědí se to z otce na syna. Místostarosta Willy Gallet, který má na radnici na starosti organizaci oslav, se z toho nemůže vzpamatovat. „Takovéhle skóre, 133 hlasů!“ Ano jistě, na kandidátce Národní fronty figuroval na volitelné pozici „potomek zdejšího kraje“, jak mu říká majitelka kavárny U Mimi. V neděli večer byl ostatně zvolen krajským radním. „Olivier Delbé patřil k UMP,“ povzdechne si Gallet. „A před měsícem jsme se z tisku dozvěděli, že se přihlásil na kandidátku Národní fronty.“
Do holínek, politici!
Podobný úspěch zaznamenala Národní fronta i v okolních vesnicích. Beaumetz-lès-Aire 39 % hlasů, Fléchin 32 %. Lidé „nevolili toho chlapíka, volili nespokojenost,“ říká Gallet. Delbé svou kampaň nezaložil na tradičních tématech Národní fronty: „Imigrace tady není, to stejné platí pro kriminalitu, dveře domu mám pořád otevřené,“ říká s úšklebkem zemědělec Bruno. Robustnímu muži, který nás přijímá na svém statku za stolem s voskovaným ubrusem, to v očích škodolibě hraje. Ne, problém je jinde. Ternois je krajem, kde se vyrábí mléko, a pokles kurzů už tu mnohým způsobil velké potíže. Bruno obhospodařuje svůj padesátihektarový statek sám, pouze s pomocí rodičů. S mlékem za týden skončí. Kdyby měl respektovat normy Evropské unie, příliš by se zadlužil. Raději se zaměří na chov skopového a hovězího dobytka na maso.
„Ať si natáhnou holínky!“ „Le Pen má pravdu, když říká, že nejdřív je třeba být Francouzem a pak teprve Evropanem. My jsme řekli Evropské ústavě ne, a nakonec z toho bylo ano. Takže je jasné, že jsme nespokojení,“ říká Bruno. Kritický je vůči Sarozyho politice, vůči „těm, kteří nám tvrdí, že dostaneme podporu, a nakonec dostaneme půjčky rovnající se 0 %. Politici by si měli nazout holínky a přijít se podívat na skutečný statek, ne na ten v televizi“. Pokud jde o Marine Le Penovou, ta uspořádala v Lisbourgu tiskovou konferenci, kde vystoupila po boku místního kandidáta Národní fronty. Přijela ho podpořit i mezi dvěma volebními koly. „Národní fronta měla dobrou kampaň,“ uznává Gallet.
Le Penův jánabráchismus
Djamel Mermat, univerzitní odborník na Národní frontu, do které pronikl v roce 2008 v Hénin-Beaumont, rozpoznává typické rysy kampaně Le Penovy dcery. „V kraji Nord-Pas-de-Calais získala mezi dvěma volebními koly 70 000 hlasů. Sbírá plody své metody rozšířené daleko za hranicemi Hénin-Beaumont, postavené na osobní přítomnosti na místě – a to nejenom v ústředních městech – a na patetické rétorice.“ „To nás nezajímá.“ ‚Mechanismus Le Pen‘ se rozpíná po celém území. V malých obcích se najdou dobrovolníci, kteří kandidátům Národní fronty pomohou například s rozdáváním letáků. Hra „já na bráchu, brácha na mě“ se hraje i na interní úrovni. „Nestačí, že Jean-Marie Le Pen propaguje svou dceru, [Le Penová] potřebuje militantní podporu. Nabízí profesionalismus a za to očekává protihodnotu v podobě hlasů uvnitř strany,“ analyzuje Mermat.
Brunova matka Jeanne-Marie považuje Le Penovo skóre rovněž za „normální“. Ukazuje přitom na hromadu ještě neotevřených obálek s volebními programy. „Podívejte, tohle nás nezajímá.“ Mrzí ji, že „zemědělec dnes svou ženu neuživí. Před dvaceti lety jsme měli patnáct hektarů a mohli jsme přikupovat pozemky." Bruno přitakává: „Dnes jsou tací, kteří mají 200 hektarů, a jejich žena musí vydělávat jinde. Znám jednoho, který se zadlužil na dvanáct let na 105 % a musí ještě dva roky pracovat za nic, jen na splátky. Už deset let ho živí jeho žena.“ A o něco tišším hlasem dodává: „Sarkozy na nás nemyslí, potřeboval by dostat lekci.“
Národní fronta
Rodinná a radikální
Národní frontu (FN) v roce 1972 založil dnes 81letý Jean-Marie Le Pen, který od té doby stojí bez přestávky v jejím čele. Strana vzešla z prostředí národní, suverenistické, podle některých politologů dokonce fašistické pravice. Tato zprvu zcela okrajová strana začala v polovině 80. let získávat přízeň voličů v podobě 11 až 18% hlasů na národní úrovni a až 30% v některých městech, zejména ve střední Francii a Alsasku. Vděčí za to své protipřistěhovalecké rétorice a přesvědčování o „zkaženosti všech“ (vrcholných politiků). Jeho úpadek v roce 2007 měl jen krátké trvání: debata o národní identitě, kterou vláda zahájila v roce 2009, vrátila jeho názory opět na scénu. Marine Le Penová, místopředsedkyně strany a dcera Jeana-Marie, by se díky úspěchu v regionálních volbách z 21. března mohla prosadit jako přirozená vůdkyně strany. Strana má tři zástupce v Evropském parlamentu: Bruno Gollnische a otce a dceru Le Penovi.
