Varšavu a Atény dělí téměř 1 600 kilometrů. Přesto se šéfové evropských států v roce 2004 rozhodli umístit sídlo Frontexu, agentury pro kontrolu přistěhovalectví na vnějších hranicích, do polského hlavního města. Zdá se, že zapomněli, že většina nelegálních přistěhovalců, kteří se každým rokem dostanou do Evropy, proudí přes středozemní státy.

Chtít řídit vojenské lodě a pobřežní stráž na maltském pobřeží z Varšavy je zvláštní rozhodnutí,“ povzdychne si německá europoslankyně Ingeborg Grässleová, členka rozpočtového výboru Evropského parlamentu. Evropští představitelé nakonec dostali rozum a v únoru se dohodli na vytvoření pobočky Frontexu v athénském přístavu Pireus. Předtím, již v listopadu 2009 přistoupili na vytvoření Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu s pětimilionovým rozpočtem, který začne fungovat v září.

Rostou jako houby po dešti

Evropské agentury fungují následovně. Problém? Sedmadvacítka obratem vytvoří agenturu, kancelář, úřad, ústav, observatorium či orgán… Celkem existuje 28 orgánů komunitární regulace rozmístěných v různých koutech Evropy, od Viga po Helsinki a od Héraklionu po Parmu. Jejich úkol? Dohlížet na geneticky upravené organismy, vypočítávat pracovní dobu, zajišťovat registraci patentů, kontrolovat rybolov… Ale tyto malé evropské stanice, které měly původně za cíl přiblížit Evropu občanům, nakonec vychází pěkně draho. Až na výjimku v podobě pěti z nich, které se samofinancují, fungují díky komunitárním dotacím (1,24 miliardy euro v roce 2008).

Počet jejich zaměstnanců se za posledních pět let zdvojnásobil z 2 250 na 4 460. „Agentury rostou jako houby po dešti, neuváženým způsobem, dle libosti členských států,“ rozčiluje se europoslankyně Véronique Mathieuová. Na provedení jakýchkoliv řezů v agenturách je zbytečné byť jen pomyslet. Tak velká je nedůtklivost členských států. Rozhodnutí vytvořit novou strukturu náleží přímo šéfům vlád. Evropské summity tak pravidelně vytváří prostor pro homérické hádky. Každý představitel se totiž bije za to, aby se sídlo nové agentury umístilo právě do jeho země. To představuje získání vlivu a pracovních míst.

V prosinci například Slovinci vypálili rybník Rumunům a Slovákům, když získali umístění sídla budoucí evropské agentury pro regulaci energetiky. „Kdyby byla Rada opravdu poctivá, tak by akceptovala i rušení agentur,“ namítá německá poslankyně Ingeborg Grässleová, která poukazuje i na to, že mise jsou často redundantní. Za profesní vzdělávání například zodpovídají dvě agentury, jedna v Soluni a druhá v Turínu. Stejně tak Eurofound (v Dublinu) a Osha (v Bilbau) se zabývají pracovními podmínkami…

Nikdo je nekontroluje a nedodržují pravidla

Další nutností, kterou je stejně tak obtížné uvést do praxe je kontrola těchto agentur. Jejich přešlapy se totiž množí. Vzhledem k tomu, že jsou agentury často poměrně malé a zavalené administrativními požadavky, mají dost velký problém respektovat pravidla daná Bruselem. A tak se často ocitají v pokušení jednat podle svého. Ve zprávách Evropského účetního dvora se pak kupí záznamy o nadhodnocování rozpočtových potřeb, přezaměstnanosti, nedostatku transparentnosti ve výběrových řízeních. Agentura pověřená rekonstrukcí Balkánu tak například podepsala šek na 1,4 milionu euro pro Unicef. Tuto operaci „poznamenala řada nesrovnalostí,“ odhaluje evropský četník.

Rovněž se stává, že agentury zkrátka překročí míru únosnosti. To je případ Evropské policejní akademie Cepol sídlící na londýnském předměstí, která je nyní předmětem šetření Olafu, evropského protikorupčního úřadu. Dva zaměstnanci této instituce jsou obviněni ze zpronevěry finančních prostředků. Švédský ředitel agentury v lednu v tichosti ze svého postu odešel a na jeho místo nastoupila bývalá dvojka maďarské policie. Komise na důkaz nespokojenosti Cepolu zkrátila rozpočet. Na dotacích mu odebrala 1 milion euro.

Skandál evropským představitelům připomněl, že je naléhavé reformovat způsob financování evropských agentur. Šéfové Sedmadvacítky se v roce 2009 dohodli, že dotace a nabírání nových pracovníků přibrzdí. Co se týče předsedy Komise, ten v minulém měsíci svolal všechny ředitele agentur k „výměně pohledů na budoucí přístup Evropské unie v oblasti řízení agentur“. Za tímto velice bruselským žargonem se skrývá vůle po znovuzískání kontroly nad evropskými výtvory, které se kontrole vymkly.