PrezidentToomas Hendrik Ilves svými nočními příspěvky na Twitteru, jimiž reagoval na poznámky Paula Krugmana ohledně Estonska, vyvolal živou debatu. Držitel Nobelovy ceny za ekonomii napsal, že Estonsko, jež se stalo ztělesněním příkladného utahování opasku, vlastně až tak velkým hospodářským zázrakem nebylo.

Tento názor vyvolal řadu kritik. Ilves v jednom ze svých tweetů zmiňuje konkrétněčlánek švédského ekonoma Anderse Åslunda, který uvádí, že v roce 2008 Estonsko jinou alternativu než politiku úsporných opatření nemělo. „Pobaltské státy nemají nezávislé ani daňový systém ani finanční politiku, a tudíž nemohou svou ekonomiku ‚stimulovat‘,“ napsal Åslund v Postimees.

Ve vášnivé debatě na Twitteru si žádný z protagonistů nedal tu práci podívat se na hospodářské údaje Estonska podrobněji. Tvrdit, že vláda nestimulovala ekonomiku, je, mírně řečeno, mylné.

Peníze začaly přitékat, když začalo téct do bot

Z rozpočtu EU na období let 2007-2013 se pobaltským republikám podařilo vyjednat nejvyšší evropské dotace co do poměru k jejich HDP. Štastnou shodou okolností začaly peníze přitékat do zemí v roce 2008, právě ve chvíli, kdy světová hospodářská krize začala přerůstat do znepokojivých rozměrů.

Žádný z členských států EU nikdy nedostal k útratě tak velkou finanční částku, a to ani v tehdejší době, ani dnes. Estonsko čerpalo v tomto období pomoc ve výši více než 4,5 miliard eur, z čehož zatím využilo o něco málo více než polovinu.

Abychom mohli situaci srovnávat s ostatními případy, představme si ji obráceně. Dejme tomu, že Estonsko nemá žádné z těchto evropských dotací k dispozici, ale že se vláda vzhledem k těžké hospodářské krizi rozhodla, že země všechno to, co lze díky evropským financím získat, zkrátka potřebuje: nové dálnice, školení nezaměstnaných, investice do vyššího a profesního vzdělávání atd. Vláda, jejíž rozpočtové příjmy se tenčí, by neměla jinou možnost, než si peníze půjčit.

Estonsko se nedostalo z krize pouze šetřením

Jaké si z toho vzít ponaučení? Ironicky by se dalo říci, že Krugman kritizoval způsob politického řešení krize. Ani dobrá „stimulace“ ekonomiky nám [nakonec] růžové časy nepřinesla.

Na druhou stranu bychom měli projevit větší empatii vůči vládám zemí zmítaných krizí, které zdůrazňují nutnost vést stimulační politiku zároveň s politikou úsporných opatření. Ano, je potřeba snížit výdaje, provést strukturální reformy, nicméně ani Estonsko se nedostalo z krize jen díky těmto metodám.

Je jen málo pravděpodobné, že by se hospodářská recese v Estonsku bez stimulace ekonomiky v podobě evropských dotací zastavila na 18 % HDP [v letech 2007-2009] a že by došlo k tak rychlému oživení.