V polovině padesátých let jsme ještě mohli zahlédnout hákový kříž vytesaný přímo do skaliska hory, která se tyčí nad hohenemským hradem. Jakmile se ve vorarlberském Hohenemsu ležícím v nejzápadnějším cípu Rakouska v roce 1938 k moci dostali stoupenci nacismu, chtěli dát jasně najevo, že s „židovskou nadvládou“ je konec: alpské sdružené síly a nacionální socialismus měly zapudit cizáckou nákazu, která se zde před třemi stoletími zabydlela.

Dnes většina z 15 000 obyvatel netuší, že ulice „Tržní“ se dříve jmenovala „Křesťanská“ a současná ulice „Švýcarská“, lemovaná krásnými domy, nesla jméno „Izraelitská“. Textilka bratří Rosenthalů, průkopníků tištěné bavlny, je už dlouho zavřená a sláva velkých hohenemských židovských rodin, sahající až k Alexandrii a Konstantinopolu, je pouhou vzpomínkou.

Nový nepřítel

Strach části obyvatelstva nese nyní jiné jméno. „Problém představují zejména turečtí přistěhovalci,“ říká sedmačtyřicetiletý Horst Obwegeser, ředitel jednoho elektrárenského podniku a předseda místní sekce Svobodné strany Rakouska (FPÖ), která tvoří hlavní sílu populistické pravice. „Nechceme, aby se z nás stal malý Istanbul,“ dodává. Tato úzkostlivá a výhružná rétorika (je třeba „postihovat“ rodiče, kteří nevěnují pozornost němčině, posílat jazykové opozdilce do „zvláštních škol“ atd.) má ohlas. V zastupitelských volbách, které se konaly v neděli 14. března, získala FPÖ v Hohenemsu 22,66 % hlasů (+ 9,79 % v porovnání s rokem 2005).

V parlamentních volbách v roce 2008 dosáhla na národní úrovni 17,5 % hlasů a podle průzkumů se nyní drží kolem 20 %. Miniaturní Vorarlbersko, které se kolem Bodamského jezera rozevírá do alemanské oblasti, je nejvíc prosperující rakouskou spolkovou republikou, kolébkou špičkových podniků. A právě v tomto privilegovaném kraji, kde všudypřítomnost hor zakládá kolektivní identitu, se xenofobní rétorice dobře daří.

Jak nedávat do souvislosti úspěch referenda proti minaretům, které ve Švýcarsku zorganizovala strana Christopha Blochera (jejíž komunikační agentura pracuje pro FPÖ) a incidenty, které znepokojily Lichtenštejnsko? Vadúzský tisk podezřívá skupinu extremistů, že koncem února zaútočila zápalnými láhvemi na tureckou restauraci a domy obydlené přistěhovalci. V autobuse rozbil mladík láhví hlavu tureckému školákovi. Koncem roku 2008 vyvolali lichtenštejnští a švýcarští neonacisté bitku s Turky, která si vyžádala dvě vážná zranění. Na stát s 35 800 obyvateli je to hodně.

Příval cizinců

„Západ do rukou křesťanů,“ hlásá jeden z oblíbených sloganů FPÖ, kterou rozhořčuje, že islám se svými 500 000 věřících je v Rakousku druhým náboženstvím. Vorarlbersko přijalo stejně jako Korutany, jež bývaly doménou populisty Jörga Haidera, v roce 2008 nařízení umožňující zamítnout stavby, které „neodpovídají místním zvyklostem“. Jasně řečeno – minarety. V reakci na to zorganizovalo židovské muzeum v Hohenemsu (před parlamentními volbami v září 2008 a před krajskými volbami ve Vorarlbersku v roce 2009) dvě kolokvia s provokativním názvem: „Jak postavit minaret odpovídající místním zvyklostem?“ Jeden z představitelů FPÖ poté označil Hanna Loewyho, německého ředitele muzea, za „židovského exulanta, který sem přišel z Ameriky."

„Pouze jsem plnil poslání, které bylo tomuto muzeu svěřeno při jeho otevření v roce 1991,“ hájí se Loewy. „Přispívat k multikulturní společnosti i za cenu toho, že se to někomu nebude líbit.“ Pokud jde o Obwegesera, ten kritizuje „Überfremdung“, „příval cizinců“ narušující sociální smír. Jak říká, „v mateřských školkách pochází 60 % dětí z přistěhovaleckých rodin,“ kde je porodnost vyšší než u rodin rakouského původu. Ve Vorarlbersku žije 30 000 osob původem z Turecka. „Tvoříme 16 % z celkového počtu obyvatelstva této spolkové republiky, ale 25 % dětí ve školách,“ upřesňuje Attila Dincer, generální tajemník turecké platformy ve Vorarlbersku, která sdružuje na dvanáct organizací.

Existuje tu zhruba 600 podniků s tureckým vedením, které zaměstnávají kolem 4 000 osob. Stačí chvíli pozorovat přívětivého pana Dincera, konverzujícího v angličtině s velvyslancem Spojených států v Rakousku během setkání pořádaného židovským muzeem, aby si člověk uvědomil potenciál této komunity, která se do Vorarlberska začlení jako kdysi italští pracovníci. Nikoliv bez konfliktů. V roce 2005 figurovalo na zastupitelských kandidátkách „malé spolkové země“ sedm osob zahraničního původu. Při volbách 14. března už jich bylo 76, přičemž noví rakouští občané získali viditelný vliv díky „preferenčním hlasům“, umožňujícím podpořit špatně umístěného kandidáta. „Takhle tady budeme mít za chvíli tureckého starostu!,“ znepokojuje se Obwegeser. V každém případě bude mít Vorarlbersko muslimský hřbitov: dva kroky od starého židovského hřbitova v Hohenemsu.