Stará známá past unijních referend

Zmiňování referenda o členství Británie v EU je klasickým rysem britské politiky. Ovšem tím, že se ho drží i premiér David Cameron, dostává sám sebe pod stále větší tlak euroskeptiků, aniž by na tom něco politicky získal.

Zveřejněno dne 3 července 2012 v 15:41

Potíže Evropské unie jsou vždy předzvěstí potíží pro britskou vládu bez ohledu na její politické přesvědčení. Krize eura umožnila přesvědčeným britským euroskeptikům, kteří neustále upozorňovali na chybnou ideu jednotné měny vzhledem k nemožnosti prosazení finanční disciplíny v rámci tolika rozdílných národních ekonomik, tvrdit „my jsme vám to říkali“. A co víc, řešení, které je nasnadě – užší fiskální unie – ohrožuje výsadní postavení londýnské City a dává euroskeptikům příležitost k vedení kampaně, které se samozřejmě nezaváhali chopit.

Projev [euroskeptika a bývalého ministra obrany] Liama Foxe ke skupině Taxpayers' Alliance [Sdružení daňových poplatníků] byl zatím poslední salvou křídla Konzervativní strany, které se pokouší zbavit se svých frustrací díky společnému cíli s neustále posilující stranou UKIP [Strana za nezávislost Spojeného království]. Stále více jsou slyšet hlasy volající po referendu. Otázkou ovšem je, o čem vlastně: o povaze našeho vztahu s EU, či snad vystoupení? Třeba dodat, že je to celkem předvídatelné a hodně odrazující.

#### Vinu může vždy svalit na Liberální demokraty

Ještě více odrazující je však způsob, kterým premiér tak nemoudře vypustil návnadu v podobě referenda. Až donedávna se premiérovi a ministrovi financí dařilo více či méně důvěryhodně tvrdit, že rozhodnutí setrvat mimo eurozónu bylo správné, ale zároveň i to, že úspěch eura je v britském zájmu. To nebyl zrovna nejsrozumitelnější vzkaz, ale ani ten nejsložitější: potíže eura nevyhnutelně poškodí britskou ekonomiku a krach eura by ji poškodil nesrovnatelně víc. Cameron si to měl vzít k srdci a zapomenout na výzvy k referendu. V případě potřeby alibi může vždy vinu svalit na Liberální demokraty.

Newsletter v češtině

Zřejmě ve snaze projevit ochotu diskutovat se zastánci referenda - jako v neděli v listu The Sunday Telegraph - jejich požadavky neumlčuje, ale naopak je povzbuzuje, aby byli více slyšet. Ti však poté musejí cítit zklamání, když vidí, že se nic nezměnilo. A přesně to se stalo. Euroskeptici si z Cameronova článku vzali to, že byl otevřený k referendu o Evropské unii, i když tento výrok byl stejně jako řada dalších krajně dvojznačný. Ve skutečnosti totiž řekl, že „není proti referendům o Evropě“, a nikoliv, že je vysloveně pro.

Další drama netřeba

Ministerský předseda se vyjádřil jasněji ohledně nesouhlasu s „co nejrychlejším konáním referenda o setrvání [v EU]“, ovšem takovou možnost nevyloučil. Kumulativním efektem bylo zvýšení nadějí na referendum u občanů stavějícím se proti členství v EU jen několik dní poté, co je v Bruselu zklamal. K dojmu slabosti tváří v tvář euroskeptikům se tedy přidala politická nesoudržnost. Cameron toho moc nevyjasnil ani včera v Dolní sněmovně.

Premiér by měl vědět, že neuvážené ústupky euroskeptikům by se mu mohly vymstít a stát se jeho strašákem. Tím, že dostál svému slibu vyvést poslance Konzervativců ze středo-pravicového bloku Evropského parlamentu, šokoval své přirozené spojence v Evropě a oslabil britský vliv. A lavírováním v otázce referenda bude v Evropě pouze vyvolávat další dohady ohledně svého závazku i své země. Předseda vlády s celkem obstojnou většinou si může dovolit luxus zůstat mimo stranické frakce své vlastní partaje a vzhledem k tomu, že je v koalici, to platí ještě více. Krize kolem eura je závažná sama o sobě a Cameron z ní nemusí dělat ještě britské politické drama.

Názor

Existuje jen jedna otázka: „Uvnitř, nebo mimo?“

„Veškerá jednání [o přesunu pravomocí z Bruselu zpět do Londýna] jsou podružná ve srovnání se skutečnou otázkou, zda Britové chtějí být členy EU nebo ne,“ píše Philip Johnston v deníkuThe Daily Telegraph, přičemž nastiňuje podrobnosti kampaně provázející poslední britské referendum z roku 1975 o členství země v Unii, tehdejší ES. Nabízí tak přehled toho, co bychom mohli od případného budoucího referenda očekávat. A pokračuje:

Ti, kdo se domnívají, že můžeme mít referendum, které nebude klást přímo či nepřímo otázku „uvnitř, nebo mimo?“, se mýlí. To, co uvidíme, bude opakování roku 1975. Vláda předloží sérii cílů k renegociaci, z nichž některé budou naplněny, ale většina nikoliv. Načež Britům sdělí, že by bylo dobré, aby Británie v EU za této situace setrvala. David Cameron se sice prohlašuje za euroskeptika, nicméně pilíř britské zahraniční politiky posledních šedesáti let opustit nehodlá.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma