Setkání světových státníků na summitu o jaderné bezpečnosti ve Washingtonu 13. dubna 2010. První vlevo nahoře je Herman Van Rompuy.

Neviditelný Van Rompuy

Na summitu o jaderné bezpečnosti, který se konal 12. a 13. dubna ve Washingtonu, si Barack Obama čas na setkání s předsedou Evropské rady v soukromí nevyhradil. Potvrdil tak, že se mu na mezinárodní scéně nedostává uznání. Ještě nějaký čas bude zapotřebí prokazovat určitou trpělivost, domnívá se belgický list De Standaard.

Zveřejněno dne 14 dubna 2010 v 15:25
Setkání světových státníků na summitu o jaderné bezpečnosti ve Washingtonu 13. dubna 2010. První vlevo nahoře je Herman Van Rompuy.

Teď už máme důkaz: Herman Van Rompuy dopravu ve Washingtonu nezastaví. A co je ještě horší: na summitu o jaderné bezpečnosti, který se konal 12. a 13. dubna mu nebylo dopřáno ani krátkého osobního setkání s Barackem Obamou. Jen stisk ruky. Pro Evropany je to tak nová příležitost projevit sebelítost nad svým osudem. Nejprve se Obama odmítl vydat na květnový summit EU-USA v Madridu. Dále pak nepozval žádného představitele EU na podpis smlouvy START III o jaderném odzbrojení, ke kterému došlo minulý týden v Praze. A teď další facka.

Přesto by Evropané mohli na tyto věci nahlížet i jinak: na tento poslední summit americký prezident pozval 46 zástupců různých zemí, vedoucí představitele Organizace spojených národů, zástupce Mezinárodní agentury pro atomovou energii a Hermana Van Rompuye. Ten tak byl jediným zástupcem regionálního bloku zemí, což samo o sobě představuje uznání jedinečného charakteru EU. Nikde jinde ve světě neexistuje skupina států, kde by byla tak hluboká integrace korunovaná tak velkým úspěchem.

Žádné společenské setkán

Ale při tomto summitu nešlo o společenské setkání. Obama chtěl uzavírat obchody a optimalizovat svůj čas. To je také důvod, proč byla za výběrem bilaterálních schůzek jasná logika. Kazachstán, Jižní Afrika a Ukrajina tak byly odměněny za zřeknutí se jaderných zbraní. Jiných zemí jako Turecko, Jordánsko, Indie a Pákistán se zas týkají konflikty, do kterých jsou vtaženy i Spojené státy či ve kterých hrají Spojené státy roli zprostředkovatele. Co se týče Číny, mezi Obamou a jeho protějškem Chu Ťin-tchaem panuje řada sporů ohledně sankcí proti Íránu a devalvace čínské měny. Zatímco spolupráce mezi EU a Spojenými státy je dobrá a úzká, jenž nevykazuje žádné větší napětí. Ale skutečnost, že Obama osobně přijal Angelu Merkelovou a nikoliv evropského „prezidenta“, přirozeně zabolí. S německou kancléřkou však bylo opravdu hodně o čem se bavit: Írán, Blízký východ, Afghánistán a odstranění taktických jaderných zbraní z Německa.

Newsletter v češtině

Van Rompuy se může jménem EU ujmout slova, jen v případě, že mu k tomu Evropská rada dá mandát. Jinak řečeno: Van Rompuy musí 27 šéfů států a vlád nejprve přivést ke konsenzu v co největším počtu témat. To zabere dost času a nesmí se zapomenout na to, že je ve své funkci teprve sto dní. Lisabonská smlouva vstoupila v platnost 1. prosince a nové instituce se ještě zcela nezaběhly. Navíc tato smlouva není zrovna ukázkou srozumitelnosti. I uvnitř EU se ještě tápe, protože kompetence a role nových pozic nejsou jasně definovány. Interpretace smlouvy vedou často ke zmatkům. Zejména ohledně jádra, kde jsou role z právního hlediska nejasné. Jedni se domnívají, že Van Rompuy má jasný mandát a odvolávají se na smlouvu o Euratomu a na evropskou politiku v oblasti bezpečnosti jaderných materiálů. Jiní se zas domnívají, že se společné stanovisko stále ještě nenadefinovalo.

Stisk ruky i na konci mandátu?

Z těchto důvodů tedy není překvapivé, že Američané teprve sledují, odkud vane vítr,“ domnívá se Hendrik Vos, profesor na Gentské univerzitě. Podle evropských diplomatů, kteří působí ve Washingtonu, si ještě americká vláda k nové institucionální konstrukci EU nenašla cestu. João Vale de Almeida, čerstvý velvyslanec EU ve Washingtonu tak ví, na co se musí zaměřit. Van Rompuy „nemá právní mandát. Ale jakožto předseda Evropské rady má podle [Lisabonské] smlouvy zastupovat EU v zahraničí,“ domnívá se Vos, „Má dostatečně velkou váhu, aby mohl mluvit jménem Unie i bez mandátu.“ Jestliže se Van Rompuy bude muset spokojit se stiskem ruky amerického prezidenta a krátkým veřejným vystoupením namísto rozpravy i na konci svého mandátu, tak to bude znamenat jeho selhání. A navíc si Evropa bude muset dělat starosti kvůli významu, který Američané přikládají dobrým vztahům.

Summit ve Washingtonu

Obama: největší jaderná hrozba v historii

Během největšího setkání světových státníků ve Spojených státech za více než 60 let podepsalo 47 států dohodu, která má zabránit tomu, aby se jaderné materiály dostaly do rukou teroristů, píše na titulní straně list The Independent při příležitosti setkání světových představitelů na washingtonském summitu o jaderné bezpečnosti. Šéfové vlád včera v noci přislíbili, že „do čtyř let zabezpečí nedostatečně zajištěné sklady, které jsou částečně dědictvím Studené války a nachází se ve více než 40 zemích.“ „Množství skladovaného materiálu, který je vystaven riziku krádeže, by stačilo k výrobě 100 000 až 200 000 atomových bomb,“ informuje londýnský deník.

Podle bezpečnostních poradců Washingtonu je získání jaderného materiálu předním cílem Al-Káidy. Prezident Barack Obama dokonce varoval, že „riziko jaderné konfrontace mezi národy se sice snížilo, ale riziko jaderného útoku naopak zvýšilo.“ Od roku 1993 bylo zaznamenáno 15 pokusů o nelegální pašování a prodej štěpných materiálů. Na summitu bylo 12. dubna také oznámeno, že Gruzie odhalila plán zločinců prodat uran využitelný pro vojenské účely na černém trhu.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma