Vyberte si jazyk
Wawelská katedrála v Krakově, hlavním městě středověkého Polska, je místem posledního odpočinku slavných králů, národních hrdinů a svatých. Zpráva krakovského arcibiskupa o pohřbu prezidenta Lecha Kaczynského a jeho ženy Marie na místě, které svým významem odpovídá Westminsterskému opatství v Londýně či pařížskému Panteonu, tak způsobila velký rozruch. Začátkem tohoto týdne deník Gazeta Wyborcza zveřejnil otevřený dopis Andrzeje Wajdy, režiséra filmu o masakru v Katyni, tedy místu kam zesnulý president v den své smrti cestoval. Režisér v něm vyslovuje názor, že ačkoliv byl Lech Kaczynski „dobrý a skromný člověk, Wawel pro něj není to správné místo.“ Tato slova spustila kontroverzi, která bude odeznívat ještě dlouho poté, co rakev s prezidentovými ostatky sestoupí do katedrální krypty.
Kaczyński Piłsudským?
Debata se neomezuje jen na média. V posledních dnech se na ulicích Krakova a Varšavy střetly několikasetčlenné skupiny zastánců a odpůrců tohoto rozhodnutí, které liberální list Gazeta Wyborcza nazývá „unáhleným a emocionálním“. Ti, co se staví proti, argumentují, že to, čeho dosáhl Kaczynski ve službě své zemi, se nedá srovnávat s činy polských králů či maršála Piłsudského, otce národního samostatnosti z roku 1918, kteří jsou na místě pohřbeni. „Stal se svou tragickou smrtí prezident hrdinou? Je Kaczyński dalším Piłsudským, vítězem jedné z nejvýznamnějších bitev v polských a evropských dějinách [v roce 1920 zvítězil v bitvě u Varšavy proti Sovětům]?“ ptá se sociolog Ireneusz Krzemiński na stránkách listu Rzeczpospolita.
V těch samých novinách přichází promptní odpověď od pravidelného přispěvatele Roberta Mazureka. „Cožpak nevidíte, že to celé není ani tolik o tom člověku, jako spíše o symbolu? Cožpak nechápete ideu pohřbívání symbolů?“ Mazurek rovněž zdůrazňuje jedinečnost Kaczyńského jakožto prvního zesnulého prezidenta generace Solidarity, čímž by pohřeb na Wawelu byl i „holdem Solidaritě“.
Lepší si počkat
Dziennik Gazeta Prawna upozorňuje na to, že pohřby významných národních osobností byl předmětem národních hádek i v minulosti. Byl to i případ zavražděného prezidenta Gabriela Narutowicze, který byl pohřben ve Varšavě, stejně jako laureáta Nobelovy ceny za literaturu Czesława Miłosze, pohřbeného v Krakově, nikoliv však na Wawelu. V Polsku stále platí pravidlo, že „čím větší politický význam se pohřbu důležité osobnosti přikládá, tím větší kontroverzi vzbuzuje.“ „To je také důvod,“ domnívá se Dziennik Gazeta Prawna, „proč ve wawelské kryptě spočívají ti, kteří o tom vždy snili, i ti, kteří o tom nesnili nikdy. A možná by s pohřbem na tom místě ani nikdy nesouhlasili.“
Zařadil by prezident Kaczyński sám sebe do druhé skupiny? Historik Antoni Dudek, kterého cituje Dziennik Gazeta Prawna, je toho názoru, že unáhleně jednali zastánci i odpůrci pohřbu na Wawelu. Podle něj, by bylo lepší takové rozhodnutí odložit o několik let, možná deset či dokonce několik desítek roků od jeho smrti, kdy bude ohledně jeho odkazu „panovat jasno a shoda.“ Dudek tvrdí, že „obě strany udělaly velkou chybu. Ač ne schválně, hádáme se znovu. Ale jak bychom se nemohli hádat? Konec konců jde přece o náš národní panteon.“
