Vyberte si jazyk
Mluvčí letecké společnosti Lufthansa Klaus Walher je technicky založený muž. Když s pohledem upřeným na prázdné evropské nebe naříká nad nedostatkem intuice a zdravého rozumu, člověk zpozorní. Walther nechce nic jiného, než létat. Jeho výbušná reakce na zákaz leteckého provozu je událostí v oblasti kritiky technologie právě zrozené digitální éry a kapitolou v dějinách moderní společnosti, která se tím, že vytváří modely, sama zříká své moci.
Je nasnadě, že letecké společnosti hájí své zájmy. Walther však dosud neměl pověst člověka, který klade bezpečnost na oltář zisku. I ten, kdo v těchto dnech nehodlá nikam letět, by si měl uvědomit, že neviditelný oblak, který ochromil leteckou dopravu, není složen z prachu a popela, ale ze záplavy dat. To, co dnes vyvolal sopečný výbuch, může zítra vyvolat zcela jiná erupce, ať už geologická, ekonomická či sociální. Počítačová simulace dnes blokuje leteckou dopravu za cenu vyčíslenou na stovky milionů euro denně. Co způsobí zítra? K čemu je dobrá nyní? A kolik to bude stát?
Na zkušenost není prostor
K sérii rozhodnutí, v jejichž důsledku byla omezena letecká doprava na evropském kontinentu, došlo bez jakéhokoliv empirismu, výpočtů či porovnání údajů. Výsledky simulací, o které se všichni opírají, poskytl britský meteorologický úřad Met Office.Obezřetnost nejvyšších orgánů je pochopitelná. Kdo by chtěl mít na svědomí letecké neštěstí? Nejde tu o to, ze zásady popírat náležitost těchto simulací, ale o to, že se s nimi nakládá jako s fakty, že k rozhodnutím dochází pod nátlakem a že zde není místo na zkušenost, intuici, zkrátka pro zdravý rozum.
Existují oblasti bez mraků? Lze provést zkušební lety, které umožní zjistit polohu prachu? Nic z toho není možné – jediná simulace stačila zahýbat osudem milionů lidí a ochromit celou Evropu. Tato situace souvisí se tím, že simulace produkuje své vlastní sociální algoritmy. Manévrovací prostor k tomu, aby je zainteresované orgány mohly zhodnotit, je takřka nulový. Navenek jsou to lidé, v podstatě se ale chovají jako algoritmy, které z důvodů finanční krize rozpoutaly mnohé reakce trhu, neboť to parametry vyžadovaly.
Všichni jsme jen diváci
Najednou se všichni stávají diváky: cestující, piloti, meteorologické úřady, státní orgány. „Human response“, lidská odpověď technice, už není možná. Jestliže předem vypočítaná komplexnost dosáhne dostatečně vysoké úrovně, neexistuje už ani „osud“. A tam, kde neexistuje osud, spadá vše pod soudní zodpovědnost. Podle amerického matematikaSteva Strogatze provádějí počítače výpočty, které nedokážou ověřit ani nejlepší matematikové. A dodává, že tato situace vede k novému autoritářství: vědění se stává „diváckým sportem“. Takové situaci můžeme pouze zatleskat nebo ji vypískat, ale už jí nemůžeme porozumět, protože nevíme, jak počítač k výsledku došel.
Simulace se stává předpovědí. V době zavádění počítačových sociálních sítí vytváříme podobné předpovědi, i co se týče lidí. Orgán, který rozhoduje o věznění nezletilých na Floridě, nedávno sdělil, že prognózy týkající se mladých delikventů vytvoří s pomocí analytického softwaru navrženého společností IBM. Stejný systém „predictive analysis“ (prediktivní analýzy) používá i britské soudnictví.
Boj proti světu počítačů
Jestliže je možné předvídat bezpečnost pohybu letadel, ale též sociální mobilitu, intelektuální schopnosti či zdraví s vědeckou jistotou, stačí už jen několik parametrů k tomu, aby činnost zahájily také kontrolní orgány lidského života. Vlastně už to dělají – v rámci podniků a služeb. Dnes vám zruší let, zítra možná kariéru.
Pouze starší lidé mohou ještě věřit tomu, že se za skepsí vůči této nové moci skrývá nostalgie po předindustriální éře. Dnes se jedná daleko spíš o to, vybudovat odvolací instance proti světu počítačů a přijmout jako povinnost moderní společnosti boj proti němu, který bude vycházet jedině z empirismu a intuice. Pokud tak neučiníme, nebude už brzy nic létat.
Úvaha
Příroda proti naší modernosti
„Bývá zvykem dávat tornádům nebo cyklónům, které pravidelně pustoší Karibik, různá jména, jako třeba Niño nebo Katrina. Islandský mrak by si zasloužil jméno Ubris,“ soudí Jean d’Ormesson v Le Figaro. „Staří Řekové nazývali slovem ubris pýchu, která zaplavuje lidi omámené svou genialitou a mocí," připomíná francouzský spisovatel důsledky, které má na jeden z nejdůležitějších článků technologické sítě, jež zahaluje a drtí náš dnešní svět: leteckou dopravu. Podle francouzského spisovatele „nám mrak Ubris důrazně připomíná, na co jsme zapomněli: že příroda je krutá a lidé, kteří se považují za pány a vlastníky tohoto světa, nemají definitivně vyhráno. Mysleli si, že přírodu ovládli a že si ji podmanili. A ona se jim připomíná ironickým a ne příliš tvrdým úderem, a to nikoliv do slabin, ale přímo do srdce jejich říše a jejich ctižádostivosti."
„Musíme uznat, že tato pekelná nemoc nevyvěrá jen tak bezdůvodně, ale že tu skutečně existují příčiny, které nedokážeme kontrolovat," domnívá se rumunský spisovatel Adrian Păunescu v Jurnalul naţional. "Neklid a znepokojení planety na nás padají ze všech stran, na Haiti, v Číně, v Řecku, a vedou k čím dál silnějšímu pocitu, že někde na úrovni planetárního rozhodování někdo nemá zájem na tom, aby se lidstvo dozvědělo hroznou pravdu – že dosáhlo vysokého stupně planetárního nebezpečí (…). Byli jsme hrdí na naši lidskou přirozenost. Jak arogantní jsme byli! Kapitalismus, socialismus, futurismus, to vše je přežitek.“
