Mluvčí letecké společnosti Lufthansa Klaus Walher je technicky založený muž. Když s pohledem upřeným na prázdné evropské nebe naříká nad nedostatkem intuice a zdravého rozumu, člověk zpozorní. Walther nechce nic jiného, než létat. Jeho výbušná reakce na zákaz leteckého provozu je událostí v oblasti kritiky technologie právě zrozené digitální éry a kapitolou v dějinách moderní společnosti, která se tím, že vytváří modely, sama zříká své moci.

Je nasnadě, že letecké společnosti hájí své zájmy. Walther však dosud neměl pověst člověka, který klade bezpečnost na oltář zisku. I ten, kdo v těchto dnech nehodlá nikam letět, by si měl uvědomit, že neviditelný oblak, který ochromil leteckou dopravu, není složen z prachu a popela, ale ze záplavy dat. To, co dnes vyvolal sopečný výbuch, může zítra vyvolat zcela jiná erupce, ať už geologická, ekonomická či sociální. Počítačová simulace dnes blokuje leteckou dopravu za cenu vyčíslenou na stovky milionů euro denně. Co způsobí zítra? K čemu je dobrá nyní? A kolik to bude stát?

Na zkušenost není prostor

K sérii rozhodnutí, v jejichž důsledku byla omezena letecká doprava na evropském kontinentu, došlo bez jakéhokoliv empirismu, výpočtů či porovnání údajů. Výsledky simulací, o které se všichni opírají, poskytl britský meteorologický úřad Met Office.Obezřetnost nejvyšších orgánů je pochopitelná. Kdo by chtěl mít na svědomí letecké neštěstí? Nejde tu o to, ze zásady popírat náležitost těchto simulací, ale o to, že se s nimi nakládá jako s fakty, že k rozhodnutím dochází pod nátlakem a že zde není místo na zkušenost, intuici, zkrátka pro zdravý rozum.

Existují oblasti bez mraků? Lze provést zkušební lety, které umožní zjistit polohu prachu? Nic z toho není možné – jediná simulace stačila zahýbat osudem milionů lidí a ochromit celou Evropu. Tato situace souvisí se tím, že simulace produkuje své vlastní sociální algoritmy. Manévrovací prostor k tomu, aby je zainteresované orgány mohly zhodnotit, je takřka nulový. Navenek jsou to lidé, v podstatě se ale chovají jako algoritmy, které z důvodů finanční krize rozpoutaly mnohé reakce trhu, neboť to parametry vyžadovaly.

Všichni jsme jen diváci

Najednou se všichni stávají diváky: cestující, piloti, meteorologické úřady, státní orgány. „Human response“, lidská odpověď technice, už není možná. Jestliže předem vypočítaná komplexnost dosáhne dostatečně vysoké úrovně, neexistuje už ani „osud“. A tam, kde neexistuje osud, spadá vše pod soudní zodpovědnost. Podle amerického matematikaSteva Strogatze provádějí počítače výpočty, které nedokážou ověřit ani nejlepší matematikové. A dodává, že tato situace vede k novému autoritářství: vědění se stává „diváckým sportem“. Takové situaci můžeme pouze zatleskat nebo ji vypískat, ale už jí nemůžeme porozumět, protože nevíme, jak počítač k výsledku došel.

Simulace se stává předpovědí. V době zavádění počítačových sociálních sítí vytváříme podobné předpovědi, i co se týče lidí. Orgán, který rozhoduje o věznění nezletilých na Floridě, nedávno sdělil, že prognózy týkající se mladých delikventů vytvoří s pomocí analytického softwaru navrženého společností IBM. Stejný systém „predictive analysis“ (prediktivní analýzy) používá i britské soudnictví.

Boj proti světu počítačů

Jestliže je možné předvídat bezpečnost pohybu letadel, ale též sociální mobilitu, intelektuální schopnosti či zdraví s vědeckou jistotou, stačí už jen několik parametrů k tomu, aby činnost zahájily také kontrolní orgány lidského života. Vlastně už to dělají – v rámci podniků a služeb. Dnes vám zruší let, zítra možná kariéru.

Pouze starší lidé mohou ještě věřit tomu, že se za skepsí vůči této nové moci skrývá nostalgie po předindustriální éře. Dnes se jedná daleko spíš o to, vybudovat odvolací instance proti světu počítačů a přijmout jako povinnost moderní společnosti boj proti němu, který bude vycházet jedině z empirismu a intuice. Pokud tak neučiníme, nebude už brzy nic létat.