Před radnicí v Lenniku hrdě plápolá pět vlámských vlajek. Na balkoně visí transparent s nápisem „Rozdělte BHV“. Starosta vlámského města Lennik Willy De Waele nám celou situaci ochotně vysvětluje. „Je to velice jednoduché: existence BHV je naprosto v rozporu s regionálním rozdělením Belgie.“ Země se totiž dělí na tři regiony: Vlámsko, Valonsko a Region hlavního města Bruselu. Volební obvod BHV je jediný, který se rozkládá po obou stranách regionální hranice. Zahrnuje bilingvní Brusel – hlavní město [skládající se z 19 obcí] a 35 vlámských obcí jako Lennik.

Z tohoto důvodu [ve volbách do Evropského parlamentu a ve federálních volbách] v něm mohou frankofonní politické strany získávat hlasy od voličů s trvalým pobytem ve Vlámsku. [Naopak vlámští voliči žijící ve Valonsku však hlasovat pro vlámské kandidáty v Bruselu nemohou, což je podle Vlámů nespravedlivé]. To ovšem není jediné, co Vlámům vadí: „Střetávají se tu dva právní principy: právo půdy a právo osoby. Frankofonní občané žijící zde ve Vlámsku se dožadují svých práv. Usazují se zde, ale neakceptují náš jazyk a naši kulturu,“ tvrdí De Waele.

Postavit si dům ve Vlámsku? Nejprve se naučte vlámsky

Venkovská obec Lennik leží necelých deset kilometrů od Bruselu. Usazuje se zde stále více frankofonních Bruselanů. „Lennik je zeleným a vlámským městem a jsme rozhodnuti jej tak zachovat,“ prohlašuje starosta. Jakým způsobem? Obec po jednotlivcích, kteří si zakoupí stavební parcelu, aby si na ní postavili dům, vyžaduje, aby ovládali nizozemský jazyk anebo alespoň prohlásili, že se hodlají jej naučit. „Musí se to zaznamenat ve formě notářského zápisu,“ vysvětluje De Waele. Navzdory této snaze „pofrancouzšťování”, která Valony tolik straší, pokračuje i nadále.

De Waele mluví bezchybnou francouzštinou: „Já sám tento jazyk miluji a rád si francouzsky popovídám, jako třeba s Damienem, který je mým přítelem.“ Damien Thiéry, frankofonní starosta obce Linkebeek, to potvrzuje. „S Willym máme dobré vztahy," ujišťuje. Linkebeek je stejně jako Lennik vlámským městem, které se nachází uvnitř BHV, ale v přímém sousedství s Bruselem. Francouzsky mluvící obyvatelé zde tvoří naprostou většinu a požívají tak některých jazykových a administrativních „výdobytků“. Mají právo s místní administrativou komunikovat ve francouzštině a dostávat od ní dokumenty v jazyce dle svého výběru. Avšak sám Thiéry nebyl starostou nikdy oficiálně jmenován, protože vlámská vláda se domnívá, že neuplatňoval do písmene lingvistická pravidla. Frankofonní občané chtějí získat jeho jmenování výměnou za rozdělení BHV.

Valonští radní už nemají právo mluvit francouzsky

Podle mého názoru v sobě demokracie zahrnuje respektování zákona,“ prohlašuje Thiéry v obstojné holandštině. „Ale vlámský region systematicky omezuje jazyková práva [frankofonních obyvatel]. Kdybych měl uvést jeden příklad za všechny, tak na zasedání městské rady už nemáme právo mluvit francouzsky. Vlámskou kulturu a její obyvatele mám moc rád. Ale je politováníhodné, že někteří vlámští extremističtí politici usilují o samostatnost.“ Thiéry nechápe vlámské obavy z „pofrancouzšťování“. „Proč by měli mít strach? Vše je přece upraveno zákonem.“ Určité míře citlivosti vůči francouzské kultuře, která v Belgii dlouhá léta dominovala, nicméně rozumí. „Ale Vlámové z toho dělají drama.

Oba starostové se zřejmě shodují v jedné jediné věci: řešení se zdá nemožné. „Myslím, že do deseti let už Belgie nebude existovat. A myslím si, že to bude škoda,“ prohlašuje Thiéry. To De Waele by pro ni podle svých slov neuronil ani slzu. „Tato země opic – promiňte mi to slovo – nefunguje už pěknou řádku let. Nemůžeme usmířit vodu a oheň, je třeba to akceptovat.“ Mezi obyvatelstvem též pozoruje určitou radikalizaci. „Před takovými deseti lety to bylo lidem spíš jedno. Ale dnes slýchám věci jako: ‘Do toho, Willy, pokračujte. Nedejte se’.