V průzkumu namátkově vybraného vzorku obyvatel Londýna mísil ironický smích se slovy jako „fiasko“, „katastrofa“ a „policejní stát“. Lidé odpovídali na otázku, „jaký je váš postoj k olympijským hrám“? Respondenti detailně líčili, jak jim olympijské hry překážejí normálně se dopravit do zaměstnání a jak jsou z toho nešťastni.

„Nakonec je to prostě jen otrava,“ říká stavbyvedoucí Steve Rogers, který pokuřuje poblíž nádraží Victoria. Obzvláště otravné jsou podle něj plány na fungování metra během konání her („naprostý chaos“), uzavřené silnice („úplná noční můra“) a skutečnost, že místo toho, aby hry vytvořily nová pracovní místa pro britské stavaře a zedníky, nabízí práci „bandě Litevců, Rumunů a Čechů“.

„Fňukání“, jak Britové nazývají ono neustálé tiché bručení, jež je jejich automatickou reakcí na veškeré životní překážky, je i v těch nejlepších dobách pevnou součástí národní povahy. Stejně jako pesimistický přístup k britskému počasí („Připravte se na povodně,“ radil svým čtenářům nedávno list Daily Mail).

Olympijské hry se snaží znepřátelit si obyvatele

I s přihlédnutím k tradiční tendenci přehánět se tón plný úzkosti dnes zdá být poněkud jiný: „Vidíme zde něco trochu silnějšího, než jen britský zvyk ulevovat si bědováním,“ říká spisovatel Dan Hancox. „Olympijské hry se snaží znepřátelit si obyvatele“. Hancox nedávnonapsal na své vlákno na Twitteru, že se cítí, „jakoby někdo cizí u nás doma pořádal večírek s vysokým vstupným, zatímco my všichni sedíme zamčeni ve sklepě“.

„Dopravní infrastruktura přestala fungovat do takové míry, že jsme připraveni na ozbrojený konflikt,“ říká v rozhovoru Hancox. „Firmy jsou vyzívány, aby si vytvořily zásoby zboží, lidé, aby zůstali doma a nikam nechodili, nejezdili metrem, seděli na gauči – jakoby to bylo pro jejich vlastní bezpečnost. V ulicích máme armádu. Panuje tu válečná atmosféra a to po šedesáti letech míru není situace, se kterou by se Britové snadno smiřovali.“

Média tento pocit zoufalství navíc posilují. Daily Mail zveřejnil několik článků o tom, že stovky tisíc vstupenek stále nebyly prodány, že o zápasy fotbalistek nikdo nemá zájem a že některé tratě pro horskou cyklistiku nebudou včas dokončeny. „Bezpečnostní zmatky by mohly vyvolat u diváků chaos,“ napsal list tento týden v článku s titulkem „Londýnský dopravní systém opět zklamal“.

Život v policejním státě

Mnoho Londýňanů má proto pocit, že z olympijských her mají jen to nejhorší – náklady, potíže, spoustu úředníků, kteří jim říkají, co nedělat a kam nechodit – a žádné přínosy. Bezpečnostní agentura, kterou vláda najala za velké peníze, se ukázala být naprosto neschopnou a brand manažeři olympijských her se jasně vyjádřili, že kromě oficiálních sponzorů nebude nikdo jiný moci říkat, že má z her prospěch.

„Je to jako život v policejním státě,“ říká jedna podnikatelka, která vysvětluje, že její firma chtěla ve spojení s olympiádou rozjet na sociálních sítích mediální kampaň. Právníci ji však varovali, že pokud firma použije výraz „olympijské hry“, hrozí jí právní postih a pokuta. „To proto tu nikde v obchodech či na ulici neuvidíte žádné odkazy na hry – lidé mají strach,“ říká žena.

A navíc, co když nepřestane pršet? I za nejdeštivějšího léta v dějinách meteorologie, po sérii přívalových dešťů a potop, oficiální zdroje stále vyjadřují naději, že do začátku her déšť ustane. Plán B neexistuje – olympijský stadion, kde se zahájovací ceremoniál má konat, není zastřešený.

Vítejte a raději odejděte

Předseda her Sebastian Coe tento týden prohlásil, že některá z olympijských center okolo Londýna jsou „zcela promáčená“, a vyzval diváky, aby si vzali pláštěnky a gumové holínky. „Rád bych poukázal na zřejmou skutečnost, že žijeme v severní Evropě,“ řekl Coe novinářům.

Osmašedesátiletá Linda Vaughnová, kterou zastavujeme poblíž nádraží Victoria, říká, že je naprosto zmatená zdánlivě protikladnými signály, které pořadatelé k občanům vysílají: Vítejte na olympijských hrách – a teď, prosím, odejděte.

„Pořád nám říkají, abychom se hrami nenechali zaskočit,” zmiňuje Vaughnová program londýnské radnice, která se snaží obyvatele přesvědčit, aby si vytvořili alternativy ke svým obvyklým dopravním trasám. „Pořád je mi ale záhadou, kam vlastně máme jít, zvlášť proto, že v Londýně nic nefunguje ani za normálních okolností.“