Vyberte si jazyk
Byly časy, kdy se Němci raději nechali považovat za Evropany než za Němce. V těch dobách měla jednota Evropy hodnotu nedotknutelného cíle. Tato éra už je ovšem pryč. Po znovusjednocení země se Němcům vrátila hrdost. Ale na co? Dnes je i ta sebemenší iniciativa doprovázena otázkou: co nám to přinese? Někdejší přátelé evropské integrace si tak navykli jednat už dávno. Současná debata kolem řecké krize a s ní spojený povyk a pachuť nacionalismu už zachází příliš daleko. Arogance našich poslanců, našich státních úředníků a ministrů, kteří z Řeků dělají imbecily, korupčníky a lenochy, je více než nestoudná.
Strategie kancléřky, která jen povzbuzuje spekulanty, aby vyšroubovali úrokové míry vůči Řecku natolik, že se jeho krach stane nevyhnutelným, poukazuje na vrchovatou míru nezodpovědnosti vůči našim evropským partnerům - a to jednoduše kvůli komunálním volbám v Severním Porýní– Vestfálsku! Tato duševní úzkoprsost, tato neschopnost přemýšlet a klást si otázky, zda svým chováním Německo samo nepřispělo ke zvýšení tlaků na euro, ukazují jasně jednu věc: problémy evropské měny nepochází ani tak z Řecka, jako spíše od takzvaně vzorného německého žáka.
Zpátky k markám!
Tak tedy odejděte z eurozóny!, jsme v pokušení vpálit neonacionalistům do očí. Vraťte se ke svým mizerným markám a přenechte otěže Evropy Francii. Užívejte si vašeho pocitu nadřazenosti! Euforie bude mít krátké trvání. Existuje tolik zákonitostí. Co by se totiž stalo, kdyby se Německo jednoho dne vzdalo eura? Revalvace marky by německou měnu zdražila o 30% nad hodnotou eura. Těchto 30% bude představovat obrovskou konkurenční výhodu nejen pro francouzský a italský průmysl, ale i belgický, holandský a slovenský. Díky obrovskému boomu jejich exportů by ostatní evropské země mohly konečně prosperovat i bez Německa. Francouzi, kteří jsou v otázce finanční rovnováhy pragmatičtější než Němci a kteří se právem domnívají, že je vhodnější obnovit hospodářský růst než omezovat výdaje, Evropě zajistí několik let prosperity.
A co budou mezitím dělat Němci se svou novou markou? Ocitnou se v katastrofické situaci. Návrat marky učiní zboží „made in Germany“ příliš drahé a tím pádem se vývoz zhroutí. O co více toho Francie a ostatní země Evropy vyvezou, o to méně vydělají německé firmy, je to právě tak jednoduché. Zvýší se nezaměstnanost, stejně jako zadluženost veřejných rozpočtů, kterou prohloubí sociální dávky, které bude zapotřebí vyplácet. Německému růstu, který spočívá výhradně na exportech, dojde dech. Náklady na pracovní sílu se zvýší a bude nevyhnutelné zmrazit platy. Po několika letech pak přijde doba privatizací.
Příliš drahé zboží Made in Germany
Návrat marky způsobí rovněž vlnu paniky u bank a pojišťoven. Snížení hodnoty všech evropských aktiv o 30 % by mohlo pro tento sektor znamenat ztrátu ve výši téměř 200 miliard euro. Bylo by tedy zapotřebí zorganizovat druhou vlnu záchrany bank, což jen situaci veřejného zadlužení zhorší. Proč 200 miliard euro dodatečných ztrát? Protože od zavedení eura Německo nashromáždilo aktiva v hodnotě téměř 600 miliard euro (díky rozsáhlým vývozním přebytkům).
Poučení z historie? Německo je na vině stejně jako Řecko. To, z čehož někteří měli příliš velký zisk – a vyšší platy – nakonec chybí jiným. Problémy eurozóny můžeme vyřešit jen společně. Úvěr ve výši 9 miliard euro na pomoc Řecku není nic ve srovnání se sobectvím Německa. Ať už se jedná o Atény nebo Berlín, jakékoliv vystoupení z eurozóny – dobrovolné či nikoliv – je vyloučeno.
