EU je stále klubem jen pro zvané

EU má již sedmadvacet členů a další klepou na dveře. Jsou mezi nimi země tak rozdílné, že jejich vstup ohrozí její fungování? Deník Groene Amsterdammer analyzuje další z evropských mýtů.

Zveřejněno dne 27 července 2012 v 11:12

Vlak, který se obrovskou rychlostí řítí vpřed, avšak nemá brzdy. Metafora Evropské unie, která se rozšíří nejen o Turecko, ale i o Ukrajinu, Gruzii a další zapadlé kouty Evropy, čímž se stane zcela neovladatelnou a nakonec se z důvodů kulturních a hospodářských rozdílů rozpadne, často vzbuzuje obavy.

Strach posiluje i skutečnost, že Unie opravdu nemá jasnou východní hranici a její rozrůstání se zdá být klíčovým prvkem její pracovní agendy. Integrace dalších zemí má zajistit mír, bezpečnost a stabilitu. Rozšíření o dvanáct členských států se po roce 1989 muselo uskutečnit takřka za každou cenu, ačkoliv všichni tušili, že někteří z kandidátů nejsou na vstup tak docela připraveni.

Kandidáty nelze nechat čekat věčně

Podle některých tak bylo rozšíření EU přinejmenším ukvapené. Nejen proto, že ukázalo, že je čistě politickým rozhodnutím, ale především proto, že výrazně pozměnilo dosavadní charakter Unie. Dnes se tak zdá, že vstup několika dalších zemí na současné situaci mnoho nezmění.

A skutečně – v současné době probíhají oficiální jednání o vstupu dalších čtyř kandidátských zemí (Chorvatska, Makedonie, Černé Hory a Srbska) a dvou dalších balkánských zemí (Albánie a Bosny a Hercegoviny, pokud se zdejší situace znovu radikálně nezmění). Tyto země leží prakticky v srdci Evropy. Jak říká belgický politolog Hendrik Vos, „pokud země nakonec splní požadavky, které jsme jim před lety uložili, bude těžké jim říct, aby ještě chvíli počkaly.“

Newsletter v češtině

Často lze zaslechnout spory o tom, zda jsou hranice rozšiřování dány zeměpisnou polohou, demokratickým zřízením té či oné země nebo zda je vstup rozhodnutím politiků či voličů. Pravdou je, že svou roli hrají všechny tyto faktory. Proto také není pravda, že se Unie nepřestává rozrůstat.

Za hospodářský růst si EU už nikoho nekoupí

Zaprvé si vezměme ono zeměpisné hledisko. Jasné východní hranice možná neexistují, jižní hranice však určitě. Co se týče demokracie, Unie se i nadále drží tzv.Kodaňských kritérií. Jedná se o podmínky přijetí, mezi kterými figuruje fungování právního státu, svobodné volby a respektování lidských práv. Kritéria navíc poněkud vágně mluví o „společenství hodnot“. Podle eurofilů může Evropa pojmout pouze ty země, které jsou připraveny tyto hodnoty přijmout. Podle slov Josefa Janniga, člena think-tankuEuropean Policy Centre a stoupence dalšího rozšiřování, to však znamená, že například Rusku či Turecko se nikdy členy nestanou. „To proto, že samy sebe považují za zvláštní případy a nechtějí se podvolovat pravidlům někoho jiného.“

A nakonec otázka politického rozhodnutí. „Musíme se ptát, do jaké míry je možné určité uskupení řídit a maximálně s kolika zeměmi se lze dohodnout na společné legislativě,“ vysvětluje Vos, který je autorem dvou publikací o rozhodovacích procesech Unie. Vypadá to, že tohoto maxima bylo dnes již dosaženo. Je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že každý národní parlament má právo veta a konečnou brzdou evropského rozšíření je tak veřejné mínění. V mnoha zemích již veřejnost představu velké Evropy nepodporuje. Éra, kdy se další rozšiřování dalo u voličů „koupit“ pomocí ekonomického růstu, skončila.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma