Výsledky evropských voleb znamenají pro Turecko na první pohled «špatnou zprávu». Zatímco evropská levice vnímá perspektivu vstupu Turecka do EU pozitivně, pravicové politické strany v Německu, ve Francii, v Nizozemí a v Rakousku se tomu naopak brání. Jazýček vah se po těchto volbách částečně kloní v neprospěch Turecka. Schválně používám slovo « částečně », protože tento dojem je vyvažován jediným dobrým výsledkem těchto voleb, který v celé Evropě zvýšil počet hlasů ve prospěch ekologických politických stran, známých tím, že jsou nakloněny tureckému záměru vstoupit do EU.
I když Evropský parlament nemá přednostní právo, které by mu umožňovalo zastavit vyjednávací proces mezi Tureckem a Evropskou unií, Turecko musí být schopno správně interpretovat «změnu větru», který v současné době v Evropě vane. Nikomu například neuniklo, že Nicolas Sarkozy, který se proslavil svými protitureckými prohlášeními, a jehož míra přízně je velmi malá, nicméně vidí při příležitosti těchto evropských voleb svou stranu, UMP, jako velmi úspěšnou. Avšak současně francouzští socialisté bojují jedni s druhými. Z toho bychom mohli vyvodit, že tvrdé odmítání Turecka je ve francouzské vnitřní politické hře volební výhodou. Ale významný volební průlom francouzských ekologů, který se uskutečnil navzdory proslovům Daniela Cohn-Bendita, Turecku příznivě nakloněného legendárního vůdce Zelených, odporuje tomuto ukvapenému závěru. Situace, která se nám nabízí po těchto evropských volbách se nezjednodušila na dualistický černo-bílý obraz.
I přes možný nárůst protiturecké tendence v Evropě, by Turecko ve svém vstupním procesu nemělo zaznamenat žádnou zvláštní překážku, pokud se rozhodne znovu nastartovat své vnitřní reformy. Toto je v podstatě zpráva evropského komisaře pro rozšiřování, Olli Rehna, který nám v Bruselu 9.června, mezi jiným, sdělil: "Neexistuje žádný zvláštní důvod k obavám, pokud budou pokračovat justiční a politické reformy".