Vyberte si jazyk
Řecká krize dorazila až k vodám Teja a Portugalsko, země náchylná k melancholii a jisté rezervovanosti, se ocitla uprostřed evropské bouře. Situace Portugalska však ještě nejspíš není tak katastrofická, jako v případě řeckých ostrovů. V Aténách v roce 2009 deficit vystoupal na 12,7 % a veřejný dluh letos představuje 124 % HDP. V Lisabonu jsou čísla uměřenější: 9,4% deficit a 85% dluh. To však nezabránilo tomu, aby se desetileté úrokové míry tento týden nepřiblížily hranici 6 % a rozdíl výnosů německých a portugalských dluhopisů je tak veliký, jako nikdy předtím. Vzhledem k útokům trhů socialistická vláda José Socratese v Bruselu představila plán stability a růstu (PEC), jehož cílem je snížit veřejný rozpočet do roku 2013 na 2,8 %. Ohlášení úsporných opatření vyvolalo stávky v dopravě a na poštách, ale země ještě není v plamenech. Navzdory těžkosti vyvolané růstem nezaměstnanosti, která dosáhla 10,2 % - což se za posledních 40 let nestalo – zůstává reakce ulice i nadále umírněná.
Co je tedy vlastně problémem Portugalska? „Slabá produktivita, která má za následek chabý růst,“ odpovídají analytici a podnikatelé. Ve skutečnosti je růst portugalského hospodářství prakticky nulový už po několik let a od přechodu na společnou měnu je nejslabší v eurozóně. „Existuje vážný problém v podobě vnitřní poptávky,“ vysvětlují portugalští ekonomové. Existence těžkopádné byrokracie, která v zemi z větší části udává tón, na vnitřním trhu zastavila inovační elán a to přesto, že se země těší ze silného sektoru obnovitelných zdrojů energie. Portugalsko navíc hodně utrpělo rozšířením Evropské unie na východ a vpádem zemí jako Čína na světovou hospodářskou scénu. Levná pracovní síla těchto nových aktérů má katastrofický dopad na portugalský vývoz. „Fondy Evropské unie se využily na zlepšení infrastruktury a nikoliv na posílení průmyslu,“ dodávají. Všechny tyto faktory účet prodražily. Portugalská ekonomika se dlouho opírala o levnou pracovní sílu a zvyšování platů bez navýšení produktivity, cenu práce zdražovalo rychleji než v Německu. Právě v tomto kontextu stagnace se do země valila tsunami v podobě přebytku hotovosti následkem nízkých úrokových sazeb nabízených Evropskou centrální bankou.
A výsledek? Země, jejíž pracující ztrácejí konkurenceschopnost. Chrání je velice rigidní zákoník práce a jsou rozhodnuti zadlužit se u úvěrových společností až po uši. A tak dluh domácností dosahuje 100 % HDP a firem 140 %. Když k tomu přidáme veřejné zadlužení, tak portugalský dluh přesahuje 300 % HDP. A ještě jedna přitěžující okolnost: vzhledem k tomu, že se toto zadlužení nezakládalo na vnitřním růstu, země se zadlužovala směrem ven. A tak se Portugalsko stalo vůči finančním trhům zranitelné. Jak může země s tak slabým růstem a tak nízkou konkurenceschopností splatit tolik peněz? Odborníci jako Kenneth Rogoff, bývalý hlavní Ekonom MMF, vyjádřili své obavy ze zranitelnosti země a její vystavení vlivům řecké krize.
Vláda navrhla plán stability, ale jedná se spíš o plán na oživení ekonomiky, se kterým počítá pro vyřešení nedostatků země. Na programu jsou infrastrukturní projekty jako přehrady, systémy elektrické energie a vysokorychlostní vlak do Madridu. Vláda zkouší krizi překonat shora, modernější a stabilnější ekonomikou financovanou veřejnými investicemi. Tento plán hodlá učinit přítrž mnoha iluzím a přijmout řadu nepříjemných skutečností. Šetření, konec státního intervencionismu, snahy podpořit vývoz, rozvoj vnitřních úspor. Program, který znamená zatnout zuby a smířit se s tím, že je možné spadnout ještě níže. V Portugalsku oproti veškerému očekávání po desetiletí takřka nulového růstu tento druh návrhu nevyvolává příliš velké trauma. Finanční krize z roku 2008 přišla ve chvíli, kdy už převládala jistá sklíčenost. „Tady je to vlastně jen více toho samého,“ lze zaslechnout v lisabonské „City“. Země je studnicí trpělivosti.
Rada odborníka
Jak zachránit Portugalsko?
Jak se Portugalsko může vyvarovat toho, aby se nestalo druhým Řeckem? Lisabonský týdeník Expresso s touto otázkou oslovil několik mezinárodních odborníků. Ricardo Reis z newyorkské Columbijské univerzity doporučuje, aby „vláda dostala pod kontrolu veřejné výdaje.“ Musí rovněž vyhlásit „plán na podstatné snížení schodku a splátkový kalendář veřejného dluhu,“ dodává Peter Cohan, finanční poradce z Bostonu. Gary Dymski, odborník na hospodářské krize z Kalifornské univerzity v Sacramentu, se zas domnívá, že portugalská exekutiva se musí zaměřit na tři oblasti: „práci s ostatními ohroženými zeměmi na společných idejích a cílech, mobilizaci populace k boji za lepší životní úroveň a udržení sociální záchranné sítě.“ Ve stejném duchu vyzývá David Caploe z organizace Singapore Economy Watch portugalskou vládu, aby „po ratingových agenturách vyžadovala používání transparentnějších kritérií, zvláště pokud jde o srovnání s jinými zeměmi, které jsou na tom podobně jako Portugalsko, ale jejichž ratingy sníženy nebyly.“
Hlavní ekonom pro Evropu banky Barclays Capital Julian Callow Portugalsku doporučuje urychlení konsolidace schodků v rozpočtech veřejného sektoru a k tomu se domnívá, že „dobrým nápadem by mohlo být navýšení DPH o dva procentní body, stejně jako snížení platů ve veřejném sektoru o 3 %.“ Ačkoliv se situace Portugalska od Řecka liší, mezinárodní investoři jsou vzhledem k předpovědím nízkého růstu HDP v následujících letech, ohledně jeho schopností veřejný dluh splácet, skeptičtí. Jisté je jedině to, že Portugalsko se dostává do oka bouře evropské finanční krize a nebude z ní pro něj jednoduché vyváznout bez újmy.
