Vyberte si jazyk
Maastrichtskou smlouvou se pravomoci určovat výše úrokových sazeb, tedy prostředek na boj s inflací, a další nástroje centrálních bank k usměrňování ekonomiky přesunuly na Evropskou centrální banku. To je známá věc a nejde o žádný mýtus. Ale rozpočet stále zůstal výsadou každého členského státu. Jednalo se o poslední primát národních vlád – až do této chvíle.
„Absolutní suverenita v oblasti fiskální politiky zmizela během dluhové krize,“ tvrdí Josef Janning, ředitel pro výuku v European Policy Centre. Zcela jasné je to v případě Řecka, které je pod kuratelou [trojky ECB/EU/MMF]. Či Irska a Itálie, které musejí plnit náročné požadavky na reformy. Celkem vzato o úsporných opatřeních, která musejí zavést ostatní, rozhoduje největší plátce – Německo.
Ale platí to i pro Nizozemsko, soudí Janning. Kvůli krizi mají státy ruce stále více svázané evropskými pravidly. V praxi je nový rozpočtový pakt připravuje o zbytek jejich samostatnosti.
Ne náhodou považuje Angela Merkelová tuto smlouvu (která má vstoupit v případě ratifikaci 12 členskými státy v platnost v roce 2013) za „etapu na cestě ke skutečné politické unii“. Pro Brity a Čechy je právě toto důvodem k neúčasti.
Co přesně smlouvá říká? Především, že nelze vytvářet rozpočtové schodky. A to ani 3%: maximálně 0,5%. A i kdyby se deficit objevil, automaticky by došlo k aktivaci nápravného mechanismu. Státy by tedy měly přijmout úsporná opatření na základě směrnic Evropské komise.
Také není náhodou, že se smlouvou kvůli možnému nesouladu s ústavou už od prosince roku 2011 zabývá Spolkový ústavní soud. Je možné, aby evropský komisař diktoval Německu rozpočet? Jde o choulostivou otázku, zvlášť nyní v době krize, kdy existuje naléhavá potřeba oživení.
„Tento mechanismus musí plně respektovat pravomoci vnitrostátních parlamentů,“ říká se ve snaze obejít tuto otázku. Jinak řečeno musejí státy i nadále vyslovovat s přijímanými úspornými opatřeními svůj souhlas. Je otázkou, do jaké míry mají v tomto ohledu skutečnou volnost a kam až zachází autorita Bruselu: vytváří smlouva pouze určitý rámec, anebo bude odpovědný komisař zanedlouho určovat, na čem je třeba šetřit? Odpověď všech odborníků zní: bude to záležet na stavu financí dotyčné země. Čím více infúzí bude potřebovat, tím bude dohled přísnější, rozpočtová volnost omezenější a požadavky radikálnější, přesnější a strukturálnější.
