Je to zatím neoficiální zpráva, ale zdá se, že si lidé balí kufry a odjíždějí z Turína domů. Je tomu tak alespoň v marocké komunitě, která se svými zhruba 30 000 příslušníky představuje v severoitalském městě největší skupinu přistěhovalců. Hospodářská krize útočí a je stále těžší najít zaměstnání. Nová legislativa navíc imigrantům ztěžuje získat obnovení povolení k pobytu a díky svému velkému úspěchu v komunálních volbách z minulého měsíce je na vzestupu xenofobní Liga severu, konzervativní koaliční partner ve středopravicové vládě.

Blokáda Ligy severu

Abdelaziz Khunátí, marocký předseda místního islámského sdružení, které dostalo zelenou ke stavbě mešity v Turíně, odříkává seznam měst, kde Liga severu podobné projekty zablokovala, někdy dokonce pod pohrůžkou znesvěcení půdy prasaty. „Nejprve Liga vedla kampaň proti Italům z jihu, kteří se do Turína stěhovali před několika desetiletími, poté to byli cizinci obecně. Dnes to jsou muslimové,“ říká uprostřed velké prázdné budovy, jejíž část v minulosti sloužila jako čínská oděvní dílna a kde dnes vyrůstá nová Misericordioso (Slitovná) mešita.

Její stavbu platí marocká vláda a po Římě se bude jednat teprve o druhou oficiálně uznanou mešitu v Itálii. Zatím se muslimové po celé Itálii modlí v „kulturních centrech“, které někdy ve skutečnosti nejsou nic víc než garáž či sklep. „Jsme pro otevřenou, integrovanou, multikulturní společnost, kde se respektují práva všech lidí,“ říká. Hned vedle mešity vyroste Islámské kulturní centrum, které bude nabízet studium, sociální iniciativy a mezikulturní dialog. „Mešita byla válkou nervů,“ přiznává Ilda Curtiová, městská radní pro integraci na radnici vedené Sergio Chiamparinem, populárním turínským levicovým starostou. Popisuje, jak se Liga severu pokoušela k zastavení městem posvěceného projektu využít nejrůznějších právních mezer, což se jí však nakonec nepodařilo.

Navždy zatracení přistěhovalci

Organizace spojených národů popisuje Turín jako model nejlepší praxe v Itálii. Město se zaměřilo na integraci ve školách a realizuje projekt, kterým dává mládeži imigrantů příležitost pracovat jakožto dobrovolní sociální pracovníci, čímž si zajistí udržení povolení k pobytu. Curtiová uvádí, že mladí a talentovaní imigranti, kteří mají vzdělání, nyní narážejí na nepřekonatelné překážky. Odrazují je zejména obtíže při získávání italského občanství. „Středověké cechovnictví“ řady profesních organizací totiž činí občanství podmínkou členství.

Vítězství Ligy severu v posledních volbách v regionu Piemonte, který Turín obklopuje – je pro imigranty další špatnou zprávou. Liga zamýšlí odstřihnout cizince od přístupu k podpoře v nezaměstnanosti, a to i přesto, že řada z nich dlouhá léta platila daně. Mohammad Muharba patřil v roce 1989 mezi první vlnu imigrantů, kteří do země přišli, když Itálie nabízela pracovní místa a povolení k pobytu.

Muharba dnes vede oblíbené pekařství zaměřené na arabské a italské pečivo na konci Porta Palazzo, největšího tržiště pod širým nebem v Evropě, kde mnoho stánků s ovocem a zeleninou patří právě Maročanům. Lidé, které zná už mnoho let, odjíždějí domů, protože se jim nepodařilo prodloužit si povolení k pobytu. „Pokud nemáte práci, tak vás vyhostí. To je nelidské,“ prohlašuje. „S Ligou to bude ještě horší.“ Jeho dvě děti ve věku 18 a 15 let mají italské občanství a jsou „víc Italové než Maročané,“ říká. „Ale tady budou vždy přistěhovalci.