Komerční centrum ve čtvrti Rosengard.

Lepší mladí delikventi než nic

Lidové čtvrti v Malmö, které se staly místem nedávných střetů mezi mladými imigranty a policií, vypovídají o problematické integraci obyvatelstva, které zdá se odmítá skandinávský model a uzavírá se do „ghetta nového multietnického Švédska“.

Zveřejněno dne 11 května 2010 v 13:37
Komerční centrum ve čtvrti Rosengard.

Rychle jedoucí Volvo projíždí Amiralsgatan, ulicí lidové čtvrti Rosengard, „zahrady růží“ v Malmö. Řecká hudba vyplňující prostor vozu kontrastuje s nesmělým švédským jarem. Andreas Konstantinidis míjí řadu stánků s nápisy v arabštině, kde se prodává kebab a falafel, pak zabočuje do ulice lemované stromy a parkuje. Za dřevěnou ohradou obklopenou třemi paneláky lze zahlédnout hřiště, kde Zlatan Ibrahimovič poprvé kopal do míče. Kolem procházejí pouze zahalené ženy vracející se z nákupů.

Andreas Konstantinidis předsedá ghettu nového multietnického Švédska, jak se mu zde říká. Do Malmö přišel v roce 1974, ve stejném roce, kdy Turci obsadili Kypr. Zná tu každou ulici, dům a příběhy složité integrace 23 000 obyvatel 170 různých národností, z nichž valná většina pochází ze zemí sužovaných válkou a konflikty: Iráku, Afghánistánu, Palestiny, Somálska. Nezaměstnanost tu dosahuje až 90 % a lidé se spoléhají na dobře známé skandinávské sociální dávky.

Konflikty, z kterých unikly, se vracejí

Násilnosti, k nimž došlo koncem dubna, nejsou žádnou novinkou [28. a 29. dubna si skupina místní mládeže vzala na paškál školy, kiosky, popelnice a auta na protest proti zadržení jednoho jejího člena. Vzpoura se uklidnila až po zásahu policie]. Nemine den, kdy by noviny neinformovaly o střetech s policií a nebilancovaly napětí mezi přistěhovaleckými menšinami a ztenčující se majoritou původních Švédů (180 000 osob z celkových 270 000 obyvatel). Tisk vidí příčinu napětí v tom, že většinu cizinců tvoří političtí uprchlíci. Jinými slovy: nepřijeli do Švédska za lepším životem, ale dohnala je sem nouze a nakonec do těchto poklidných končin zavlekli konflikty, které spalují jejich vzdálené země.

Newsletter v češtině

Co s tím? Mattias Karlsson (33 let), člen národního vedení Sverige Demokaterna, která je švédskou obdobou Ligy Severu, to ve své kanceláři na radnici vidí jasně: „Jedinou možností je zastavit imigraci. Oficiální statistiky, už tak zneklidňující, nemluví o tom, jak dramatickou stezkou se Malmö vydalo. Neříkají například, že děti švédských rodičů tvoří menšinu v poměru k dětem, jejichž jeden nebo oba rodiče se narodili v zahraničí. Ve veřejné správě pracuje mnoho lidí, kterým k přijetí stačilo pouze to, že hovoří arabsky. V bazénech se pořádají oddělené závody pro muže a ženy. Oslavy vánočních svátků se postupně vytrácejí, protože zde panují obavy, aby nebylo diskriminováno muslimské obyvatelstvo. Nemluvě o kriminálních činech, které z 90 % páchají cizinci a jejichž oběťmi jsou z 90 % Švédky.“ Karlsson neskrývá úmysly své strany: „V příštích zářijových volbách překonáme hranici 4 % a vstoupíme do parlamentu. V Malmö jsme už dosáhli 7,5 % a počítáme s tím, že se počet hlasů zdvojnásobí.

Delikventi, ale mladí

Faktem je, že Malmö podobně jako mnohá jiná post-industriální města žije schizofrenním životem: jsou tu obavy živené slušnou dávkou laciného populismu, ale také četná očekávání. Na jednu stranu poklesl podíl příjmů z průmyslu, a to zejména průmyslu spojeného s činností přístavu, za posledních čtyřicet let z 50 % na 12 %, na druhou stranu ale rozmach přistěhovalectví přispěl ke snížení průměrného věku obyvatelstva na úroveň, o které se zbytku Evropy může leda zdát, a vynesl Malmö statut mladého a módního města. „Je to otázka pohledu,“ přiznává náměstek starosty Malmö a sociální demokrat Kent Andersson, a pokračuje: „Jako všechny velké změny má i ta, kterou v současné době prožívá Malmö, své světlé a stinné stránky. Vidím to, když předkládám statistiky o průměrném věku obyvatel. Vysokoškolští profesoři jsou nadšeni: ‚Vy máte ale štěstí, máte zajištěnou budoucnost!‘. Když o tom ale budu mluvit s policistou, jsem si jistý, že zakroutí hlavou a řekne: ‚To je mi vás líto. Budete mít asi pěkně vysokou delikvenci mladistvých!‘ Oba mají pravdu, ale já se domnívám, že je lepší všechny tyto mladé lidi vychovávat i přes potíže, které jsou spojené s jejich začleněním, než žádnou mládež nemít, jako je tomu třeba v Dánsku.

Ano, je to otázka pohledu. Pokud jde o Andrease Konstantinidise, ten se vzdát nehodlá. „Mnozí z těch, kteří žijí v Rosengardu, se necítí být Švédy, nechtějí být Švédy. Možná by bylo třeba více investovat do škol, aby změnili názor. Já v model této země věřím a jsem si jistý, že nakonec uspějí, tak jako jsem to dokázal já.“ Z dvoutisícové židovské komunity sdílí jeho názor jen velmi málo členů: „Dělá si iluze. Malmö se stalo provincií Středního východu. Našim studentům je vyhrožováno smrtí. Když přijdeme do tříd mluvit o holocaustu, cizinci odcházejí, protože nás odmítají poslouchat. Mnozí z nás už si sbalili kufry a odjeli do Izraele.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma