HN: Existuje vůbec střední Evropa?

JT: Záleží na tom, jak se na to chcete dívat. Pokud byste se díval ostrým rastrem geopolitiky a historie, tak bude střední Evropa zřetelná hůře, pokud se na to podíváte jemnějším rastrem kulturním, tak něco takového jistě zahlédnete. Střední Evropa je velmi plaché konceptuální zvířátko, takže se na ně nesmí zhurta. Žádné hranice, říše, území – tohle vždy vyvolává animozity a hysterie, oproti tomu kultura, i ta nejpřízemnější včetně jídla, dává věci dohromady, propojuje, hledá to společné.

HN: Je tedy střední Evropa pojmenováním jen pro kulturní ovzduší, nebo i pro konkrétní území?

JT: Říkává se, že jde především o popis určité atmosféry, ale myslím, že se o území musí mluvit také. Je třeba tento koncept postavit nohama na pevnou zem, časově i prostorově, jinak je to jen taková duchařina. Jenže z toho, co jsem prošel, by maximalistické hranice střední Evropy byly na jedné straně v Nizozemsku, na straně druhé na Ukrajině, na severu Finsko, dole Istanbul... Myslím, že reálnější je vytyčení tohoto území Mnichovem na západě, Štětínem a Gdaňskem na severu, Vilniusem na východě a Terstem a Novim Sadem na jihu... Střední Evropa je možná bez Německa, nikoliv však bez Němců – a už vůbec ne bez němčiny. Němčina tady byla kulturně povinná, Němci žili s námi, ale nejraději jsme je vždy měli v jiném balení – jako Rakušany, a snad i Bavoráky.

HN: A kdybyste měl charakterizovat cizinci středoevropskou atmosféru, jak byste si s tím poradil?

JT: Vymezoval bych ji asi spíše negativně. Řekl bych, že je to něco jiného než západní Evropa, která má svou jasnou tradici, a je to také něco jiného než východní Evropa, tedy hlavně Rusko. Něco mezi západním řádem, civilizací a začínající Asií, ta ostatně pro Metternicha začínala už na východní výpadovce z Vídně na Rennweg. Taky bych mu řekl, že to byl koncept do špatného politického počasí. A dodal bych, že střední Evropa není možná bez zkušenosti exilu. V osmdesátých letech o střední Evropě hodně přemýšleli exulanti – Milan Kundera či Czesław Miłosz -, kterým se nelíbilo, že jsme vnímáni jako sovětská gubernie. Proto začali mluvit o "ukradených dějinách" či o "uneseném Západu".

HN: Co se týče literatury, není to tak, že se po zdejších, středoevropských autorech pořád chce román francouzského či britského typu, aniž by se brala v potaz právě odlišnost atmosféry? (...) celý rozhovor čtěte ZDE, na stránkách ihned.cz