Vyberte si jazyk
Válcoval ambice malých, ale zosobňuje stabilní Evropu. Už 150 let je kníže Metternich pohřben ve městě Plasy, píše komentátor Lidových Novin Zbyněk Petráček a přípomíná tak význam „zakladatele ponapoleonské Evropy“ v souvislosti s Lisabonskou smlouvou. Jednotná Evropa v podání Metternichovy réalpolitiky nebyla nutně "buldozerem malých národů na úkor těch vělkých". S odstupem času se jeví Metternichovo uvažování jako přínosné pro stabilitu sjednocené Evropy.
Rakouský ministr zahraničí a později říšský kancléř zůstává v naší paměti. „Ačkoliv při slově réalpolitika si moderní Evropané zacpávají nos i uši, nikdo z nich nemůže popřít, že metternichovská Evropa fungovala prakticky sto let – od napoleonských válek až po první světovou válku.“ Nesnášel revolucionáře a liberály, oprávněně se obával, že s modernismem přijdou i jiné ismy. Jeho myšlenky jsou politicky nekorektní, stále však mají své příznivce: třeba legendu americké diplomacie Henry Kissingera, který vyvedl Ameriku z válečného konfliktu ve Vietnamu. Metternichovým heslem „jednota v různosti“ zahajoval Mirek Topolánek české předsednictví v Bruselu, připomíná Petráček.
„Odpůrci Lisabonu si mohou připadat jako svého času odpůrci Metternichovy réalpolitiky“. Dozvědět se, zda-li má novodobá réalpolitika ztělesněná Lisabonskou smlouvou více plusů či mínusů, bude vyžadovat časový odstup. V roce 2050 prý budeme moudřejší.
Dějiny
Na věky neznámý Metternich
Kníže Metternich byl dítětem předrevoluční doby. Revoluci nenáviděl ve
všech jejích podobách. Podle německého listu Die Welt "mu Evropa dluží
víc, než jakémukoli dobovému revolucionáři, od Rousseaua po
Robespierra a od Foucheta po Napoleona." Berlínský deník vysvětluje,
proč byl tento ministr zahraničních věcí a později i kancléř
Rakouského císařství, který se narodil v roce 1773 v Koblenci a zemřel
- června 1859 ve Vídni, pro Evropu větším přínosem, než mu přisuzuje
jeho pověst.
Byl to právě Metternich, kdo vytvořil úspěšnou koalici proti
Napoleonovi a inicioval v roce 1815 svolání Vídeňského kongresu, který
nastolením systému rovnováhy mezi mocnostmi, zajistil Evropě na
několik desetiletí mír. Tento "Metternichův systém", připomíná Die
Welt, byl "lepší, než vše co tu bylo dosud." Ale "v březnu 1848 (při
tzv. Jaru národů, které přineslo sérii revolucí a lidových povstání)
se jeho svět zhroutil a on si toho byl dobře vědom. Včas nepochopil,
že cenová inflace, která zdražila chléb, vypustí na povrch všechny
vady a anachronismy císařství. Ale odešel dobrovolně do exilu, bez
zatrpklosti, že ho císař ze svých služeb propustil." Jeho místo v
historii "zůstává kontroverzní až do dnešní doby," uzavírá Die Welt.
