Vyberte si jazyk
Kalev Vilgats by se svými více než dvěma metry, majestátním vousem a mohutným břichem mohl ztělesňovat obávané vikingské nájezdníky. Normální pivo pro něj představuje tuplák, a když hovoří s přáteli ve své oblíbené restauraci nedaleko centra jihoestonského města Pärnu, stěny se téměř otřásají. Ať už je řeč o čemkoli: kvalitě piva, ekonomické krizi nebo třeba euru, kterým Estonci začnou platit od ledna. Než Kalev pustí hosta ke slovu, musí jako správný estonský patriot vychválit místní lázně a připomenout, že v létě jeho rodné město pořádá velký festival hanzovních měst, od kterého si radnice slibuje oživení krizí těžce poznamenaného cestovního ruchu.
„Pro obyčejné lidi je život pořád tvrdý a musejí počítat,“ popisuje Kalev – novinář místního deníku – situaci země, jejíž HDP se loni propadl o čtrnáct procent. Platy zde během té doby klesly v průměru o patnáct procent a nezaměstnanost atakuje šestnáctiprocentní hranici. A pak přijde otázka, která i tohoto suverénního obra zaskočí – stejně jako většinu Estonců. V čem tkví kouzlo úspěchu jeho země a sebevědomí jeho krajanů? Ti ani v krizi neprotestují, nežehrají na někoho jiného, nepropadají populismu ani pesimismu, tvrdě pracují, mají průhledný elektronický systém státní správy. (...)
„Euro jsme vlastně odhlasovali už v referendu o vstupu do unie v roce 2003. Od té doby bylo jen otázkou času, kdy splníme kritéria pro jeho zavedení,“ říká Kalev. Nové kolo veřejné debaty o tom, kam by Estonsko mělo směřovat teď, když eura už dosáhlo, právě začíná. „Jde hlavně o reformu vzdělávacího systému,“ říká Kalev a za přikyvování spolustolovníků to zapije mohutným douškem ze sklenice. I tak vypadá vytváření estonského konsenzu v praxi.
Celý článek čtěte na stránkách ZDE, na stránkách Hospodářských novin.
Boj proti krizi
Lotyšsko-Maďarsko: kdo má pravdu?
Jak stimulovat růst: úsporností, či vyššími výdaji? Dvě země střední a východní Evropy rozetnuly evropské dilema různými způsoby, které srovnává Dziennik Gazeta Prawna. Co se týká Lotyšska, utáhlo si opasek, vzalo si k srdci doporučení Mezinárodního měnového fondu a radikálně seškrtalo výdaje. A to podle polského deníku do takové míry, že loni v zimě naslouchali studenti přednáškám ve špatně vytápěných aulách. Předseda vlády, sotva sedmatřicetiletý Valdis Dombrovskis, zavedl v zemi drakonický režim: zvýšil DPH z 18 na 21 %, snížil důchody, stáhl na 57 % výdaje na nemocnice a provedl výrazné škrty v platech lékařů a univerzitních profesorů. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: deficit běžného účtu země klesl z 27 % z konce roku 2006 na nulu začátkem tohoto roku.
Oproti tomu maďarský premiér Viktor Orbán zvolil model boje proti krizi založený na vyšším rozpočtovém schodku, slibech ohledně snižování daní, které mají podpořit růst a snížit nezaměstnanost, a silnější roli státu v ekonomice. Na kritiku MMF a EU reaguje slovy o tom, že se nechce podřizovat diktátu trhu ani mezinárodních institucí. Definitivní vymýcení šedé ekonomiky, která podle odhadů vytváří 25 % maďarského HDP, by se mohlo stát Orbánovou tajnou zbraní.
