Mnozí zahraniční politici, ekonomové a další analytici hovoří o možnosti vystoupení Řecka z eurozóny (a možná i Evropské unie) do té míry, že tato otázka nyní vévodí veškerým diskusím o budoucnosti naší země. Rozhovory, které tento týden povede premiér Antonis Samaras s Angelou Merkelovou, Françoisem Hollandem a Jeanem-Claudem Junckerem nebudou výjimkou. Nechceme-li hovořit přímo o řecké „oběti“, je třeba každopádně vědět, jak si každá strana odchod naší země z eurozóny a jeho možné důsledky představuje.

Podobně jako v případě mnoha jiných problémů je zřejmé, že Řekové a tvrdé jádro našich věřitelů, zejména někteří němečtí politici a ekonomové, vykazují v této oblasti kulturní odlišnosti. Řekové hovoří o Ifigéniině oběti, která jejich partnerům umožní napnout plachty k vlastní záchraně s tím, že svou budoucnost založí na nespravedlnosti. „Cizinci“ zase na Řecko nahlížejí jako na členy posádky a pasažéry, kteří se rozhodnout hodit Jonáše [na něhož padl los] přes palubu, aby se zachránili před hrozivou bouří. My Řekové máme sklon odkrývat tragický rozměr události a zároveň zachovávat pasivitu. Obětujeme nevinného za blaho všech, přičemž jediným posláním a odpovědností oběti je její vlastní existence.

Řecko symbolem nespravedlnosti

Naproti tomu naši kalvínští partneři považují kolektivní úsilí za samotný důvod přičinlivosti každého člena. Role nejsou na rozdíl od tragédie předurčeny, ale jsou přidělovány na základě individuální snahy každého. V našem světě je obětí ten, kdo se z důvodů nezávislých na jeho vlastní odpovědnosti zničí, aby sloužil nejasným zájmům druhých, zatímco z pohledu našich „pragmatických“ partnerů je každý souzen na základě svého přínosu celku.

Jaký je ale výsledek Ifigéniiny a Jonášovy oběti? Co nastane po případném vyloučení Řecka z eurozóny nebo jiných evropských institucí? Ifigéniina smrt se stala symbolem nespravedlnosti a krutosti: poskvrnila nevinnou krví výpravu proti Tróje a jejího velitele odsoudila po návratu k smrti. Příběh Jonáše, kterého zachránil Bůh, jenž mu seslal velrybu, která jej pohltila a vyvrhla po třech dnech na břeh, je symbolem boží všemohoucnosti (pro židy, křesťany a muslimy) a neschopnosti lidí uniknout vůli Všemohoucího (jak se o to pokusil Jonáš, když se chtěl vyhnout svěřeného úkolu).

Nahlížení problémů skrze mýty

Existují dvě verze Ifigéniiny smrti. Podle první zemřela na oltáři, podle druhé byla z božího zásahu přenesena do daleké Tauridy, kde žila uprostřed barbarů. Přibližně něco takového nás čeká, pokud vystoupíme z eurozóny. Jonášův příběh – bohužel pro nás – ukazuje, že posádka lodi dobře udělala, když ho hodila přes palubu: moře se uklidnilo, loď byla zachráněna a Bůh nakonec daroval život i prorokovi, který odmítl uposlechnout jeho rozkaz. To si možná myslí ti, kdo tvrdí, že jim odchod Řecka z eurozóny nenahání strach, a soudí, že by smrt na oltáři zasadila krizi smrtelnou ránu.

Mýty ovlivňují naše vnímání a zjednodušování často napomáhá tomu, abychom se na složité, moderní problémy podívali jinýma očima. Stačí jen odhalit rozdíly oproti realitě. Dnes musíme vzít všichni na vědomí výši nákladů spojených s případným odchodem Řecka z eurozóny – pro Řecko, naše partnery a věřitele. Dokud si budeme stěžovat na to, že jsme se stali obětí – na způsob nové Ifigénie – tak ze sebe odpovědnost za to, že jsme se této oběti nevyhnuli, nesejmeme. Ti, kdo doufají, že Řecko bude hozeno přes palubu, si musejí uvědomit, že jej boží vůle nezachrání, že tím krize neskončí a že celý svět bude vědět, že lidé z této lodi jsou obětováni. Střetneme se s mnoha obludami, které budou nikoliv zachraňovat ty, kdo se prohlašují za proroky, ale požírat ostatní členy posádky. Dokud nebude všem konec.