Číňané poprvé vyslali do vesmíru astronautku. Ti se těch ženských fakt snaží zbavit, jak můžou.

Věta je vyslovena samozřejmým tónem, se zcela vážnou tváří. Je po desáté hodině večer a britská televize vysílá jeden ze svých četných „kvízů“ zaměřených na současné dění.

Formát je vždy stejný. Týmy dvou či tří soutěžících se potýkají s tématy uplynulého týdne. Nejsou zde žádné ceny a získané body nikoho nezajímají – nejde o to, najít správnou odpověď. Soutěž je pouhou záminkou pro představení co nejvtipnější repliky, co nejhlubší rýpnutí či nejlepší bonmot.

Jde o natolik populární styl, že televize vysílá podobný program téměř každý večer: „Mock of the Week [Parodie týdne]“, „8 out of 10 Cats [název si dělá legraci z původního reklamního sloganu značky Whiskas, který tvrdil, že jí dává přednost 8 z 10 koček]“, „Never Mind the Buzzcocks“ [titulek tohoto hudebně zaměřeného kvízu v sobě spojuje název slavného alba Sex Pistols se jménem jiné punkové skupiny The Buzzcocks – pozn. překl.] či „QI“. Ten nejznámější pořad, který uvádí výborný a velice vtipný Ian Hislop – zároveň šéfredaktor britského satirického čtrnáctideníku Private Eye [Soukromé očko] – spolu s Paulem Mertonem, se jmenuje „Have I Got News for You“ [Nesu vám noviny?]. Existuje již od roku 1990 a k obrazovkám pravidelně přiláká přes pět milionů diváků.

****Dělat si legraci sám ze sebe****

Ale pozor: ve Spojeném království je humor vážná věc – tolik asi neznamená pro žádný jiný národ na světě. Netřeba se uchylovat k vulgárnosti, či alespoň ne příliš. Humorná poznámka by v ideálním případě měla být jemně ironická, plná druhotných významů a dělat si legraci z autora samotného. Vychloubat se je nepřijatelným přešlápnutím a Američané, kteří se v těchto programech objevují, jsou zpravidla zcela ztracení. Stačilo sledovat nechápavý výraz hvězdy seriálu Pobřežní hlídka Davida Hasselhoffa, který se nedávno zúčastnil kvízu „8 z 10 koček”.

Jeden ze soutěžících v tomto pořadu, Jon Richardson, rád a často mluví o tom, jak je asociální, společensky nemožný a neohrabaný. „Normálně jde člověk na univerzitu, aby zjistil, kdo skutečně je. Já jsem zjistil, že jsem idiot.“ To je samozřejmě očividný nesmysl – Richardson je televizní hvězdou a jeho stand-up komediální show plní sály. Ale je to tak anglické.

Ve své knize o anglické společnosti věnuje antropoložka Kate Foxová humoru celou jednu kapitolu. V jiných kulturách, píše Foxová, je humoru vyhrazeno přesné „místo a čas – jde o zvláštní a oddělený druh jazyka. V anglické konverzaci je humor všudypřítomným pozadím. (...) Humor je naším automatickým nastavením: není třeba nic zapnout, vypnout ho však neumíme.“ Angličané nejsou nutně vtipnější než jiné národy, vysvětluje antropoložka, přikládají však humoru více důležitosti. To proto je prakticky každý večer baví nějaký ten komediální program, kde je možné říci to, co si za normálních okolností ze zdvořilosti netroufáme vyslovit:

Pot, bolest, výdrž, lidé, kteří překonávají své hranice... takové je metro během olympijských her.

Předchozí epizody:

Rumunský smích, forma politické revolty

Španělský policajt k popukání

Německá satira „politickou hygienou“

Italové se smějí sami sobě

Ve Švédsku se smějeme vlastním tužbám