Vyberte si jazyk
**Česká republika prozatím ještě není v situaci, v jaké se nacházela Itálie v letech 1992-1993, kdy se na pranýři ocitl její dosavadní stranicko-politický establishment - jehož velká část se pak ze svého veřejného znemožnění už nevzpamatovala. Politické kataklyzma, charakterizující nedávnou italskou minulost, se však může stát českou budoucností.
Narůstající řada skandálů korupčně-klientelistické povahy svědčí o tom, že úplatkářství, zpronevěra a střet zájmů představují v českém prostředí nikoli nahodilé, ale pozoruhodně rozšířené a systémově zakořeněné jevy.
Zároveň působení důsledků finanční a ekonomické krize snižuje práh snášenlivosti veřejnosti jak vůči korupčnímu jednání, tak vůči neochotě a/nebo neschopnosti politiků a úředníků takovému jednání účinně čelit. Korupce a různé formy drancování veřejných zdrojů se přitom ukazují nejen jako amorální, nýbrž též jako ekonomicko-politický problém: jsou
totiž stále více vnímány jako faktory významně přispívající k „dluhové krizi“, podlamující konkurenceschopnost ekonomik a ohrožující jejich prosperitu.**
Celý článek naleznete na stránkách Hospodářských novin
