Pochází z bohaté čtvrti, získal vzdělání na vysoké škole v Anglii, studuje práva... nic nepředurčovalo Louise de Gouyon Matignona k tomu, aby se stal předsedou sdružení na obranu romské kultury. Přesto vzal tento vnuk markýze zájmy kočovného obyvatelstva a jejich náboženství za své.

Ve svých dvaceti se Louis de Gouyon Matignon rád prezentuje jako obhájce zájmů Romů. Vůbec to není na škodu vzhledem k tomu, že studuje třetím rokem práva. Léto strávil jako parlamentní asistent senátora za [pravicovou] UMP Pierra Hérissona, předsedy národního poradního výboru pro kočovné obyvatelstvo.

#### Za zrušení „vnitrostátních pasů“

Červencové sté výročí tzv. „carnet de circulation“ [průkaz opravňující k pohybu po území; ve Francii povinný pro všechny osoby starší 16 let, které nejsou přihlášeny k trvalému pobytu po dobu delší než šest měsíců] poskytlo tomuto romofilovi příležitost zviditelnit se v médiích. Původně byl průkaz zaveden za účelem „registrace“ kočujících osob ve Francii, vysvětluje Louis de Gouyon Matignon. Podle něj se ale „jedná v podstatě o vnitrostátní pas“ určený pro 350 000-500 000 Manušů, Cikánů a Romů usazených ve Francii. Tento dokument je nutí hlásit se každé tři měsíce na policejním komisařství a uvádět mimo jiné název obce, kde se právě zdržují.

Pierre Hérisson předložil návrh zákona o zrušení průkazů povinných pro všechny kočovníky starší 16 let, který by měl „skoncovat s diskriminací“. Mladý právník vidí šance na schválení návrhu optimisticky, nicméně přiznává, že je „tak trochu osamělým bojovníkem“. Navzdory tomu, že své přátele vyzýval, aby u příležitosti výročí zavedení průkazu vyšli do ulic, neučinili tak. „Kočovníci se politicky angažují jen velice málo, lituje Louis. Mají po krk stigmatizace, ale nemají chuť bojovat.“

Fascinace cikánským jazzem

Louis de Gouyon Matignon, vnuk markýze, pochází ze zámožné rodiny ze západní části Paříže [kde se nacházejí bohaté čtvrti]. V době studií na základní škole ho rodiče poslali na soukromý internát. Dva roky strávil v anglickém Bristolu na renomované Clifton College. „Na internátu to nebylo vždycky jednoduché, dost jsem tam trpěl. Líbí se mi způsob, jakým si Romové nárokují svobodu jít, kam se jim zlíbí... Jsou to Francouzi, ale klidně vám řeknou „běžte si k čertu“. Svět kočovníků objevil zcela náhodou v šestnácti letech „díky Djangu Reinhardtovi“. Cikánský jazzový virtuóz ho fascinoval, chtěl se o něm dozvědět víc.

Namísto toho, aby trávil klidné prázdniny v La Baule nebo Biarritzu [vyhlášená přímořská letoviska na pobřeží Atlantiku], dává přednost bohémskému životu a maringotkám. Směr Alsasko a Pau v jihozápadní Francii, neboť „právě tam se nacházejí největší romské komunity“. Prořezávání stromů, trhy, obchodování se starým železem... už tři roky tráví většinu prázdnin a víkendů prací po boku Romů, aby se lépe seznámil s jejich způsobem života („při pěti eurech za kilogram mědi si člověk docela vydělá!“)

Francouzsko-romský slovník

V romském táboře se obrací na známého za volantem dodávky: „Džala mišto?“ (Jak se vede, brácho?) Nejenže mluví plynnou manušskou romštinou, ale navíc s perfektním přízvukem. „Tenhle gadžo zná jazyk lépe než my,“ hvízdne uznale stařík hovící si na rozkládací židli. Na svých cestách si Louis de Gouyon Matignon pečlivě zapisuje do notýsku slova, která slyší.

Na základě svých zápisků chce sestavit francouzsko-romský slovník. Příručka má vyjít v září v nakladatelství Harmattan. „Dělám to pro ně, aby si znovu osvojili svůj jazyk. Je pravda, že mi tahle role možná nepřísluší, ale já jsem si dovolil se jí zhostit,“ říká Louis. „Manušskou romštinou dnes mluví čím dál méně mladých, souvisí to s jejich usazováním,“ potvrzuje pařížský provozovatel ruského kola na náměstí Svornosti Marcel Campion.

Právě v jeho baru La Choppe des Puces v Saint-Ouen [na předměstí Paříže] si mladý muž zřídil sídlo svého sdružení. „Je to vážně srandovní kluk. Když ho chytila vášeň pro svět kočovníků, snažil jsem se mu to rozmluvit, říkal jsem, mu, ať se raději soustředí na studia… Ale on je do toho opravdu ‚zažraný‘,“ vypráví Marcel Campion.

Evangelizace Travellerů

Kytara a prázdniny v maringotce zřejmě nestačily. Louis se dal rovněž na manušské náboženství. Katolickým mším jeho dětství je odzvoněno. Stal se misionářem Života a světla a každoročně přeplouvá spolu se dvěma pastory La Manche s cílem evangelizovat irské Romy – Travellers.

Když se ho zeptáte, co chce dělat dál, odpoví bez váhání: „Rád s nimi trávím čas, ale dělal jsem to, abych porozuměl jejich kultuře, život v obytném přívěsu asi trávit nebudu.“ Jeho přáním je stát se po vzoru svého otce advokátem a dál hájit práva Romů. Jeho kamarád Franck, který navštěvuje biblickou školu komunity Život a světlo, to shrnuje následovně: „Dělá prostředníka mezi námi a vámi, gadži.“