Vyberte si jazyk
„Jen Bushovi se podařilo rozdělit členské státy EU tak jako Rusku,“ píše José Ignacio Torreblanca na stránkách listu El País. Rozdělení Sedmadvacítky Rusku umožnilo mít nad evropskými státy převahu, „některé odměnit, jiné ignorovat.“ Zkrátka na základě starého dobrého principu „rozděluj a panuj“. Evropské země věřily, že „časem se Rusko západním měřítkům přiblíží a stane se z něj zastupitelská demokracie s otevřenou ekonomikou a politikou nakloněnou k EU, ale to se prostě nestalo,“ cituje španělský deník Gleba Pavloského, autora knihy „Co si Rusko myslí?“. List Frankfurter Allgemeine Zeitung zdůrazňuje, že zatímco Evropané cílí na „systémovou modernizaci,“ „ruští lídři naopak sledují selektivní přístup, který se omezuje na modernizaci ruského hospodářství. Jejich cílem není demokratizace, ale zachování systému a moci," uzavírá FAZ
„Nutností je injekce v podobě moderní technologie, ale bez podpory EU se to nepodaří a ruská vláda si je toho vědoma,“ píše Dziennik Gazeta Prawna. Nový pragmatický přístup ruské diplomacie nicméně strategické cíle Moskvy nemění, varuje polský deník: „Lepší vztahy s Evropou by měly usnadnit převzetí evropských energetických společností ruskými giganty, zvláště v Pobaltí.“ Podle konkurenčního deníku Gazeta Wyborcza tento projekt nebude fungovat, pokud EU Rusku nabídne moderní technologie, ale oplátkou nedostane žádné reformy. „Rusové obratně prosazují program spolupráce à la carte. Chtějí technologie, ale zároveň mlčet o ostatních problémech, jako energetická bezpečnost či budování občanské společnosti,“ uvádí jeden polský diplomat.
Strategická a taktická spolupráce
Jiní pozorovatelé vyzdvihují skutečnost, že Kreml nyní Evropu opravdu potřebuje a tak se ruské straně mohou předložit jasné požadavky. Problém je dle deníku v tom, že ona potřeba je vzájemná: Evropané rovněž usilují o lepší přístup na ruský trh a touží po tom, aby se Rusko připojilo k „novému Západu“, který by poskytl oporu v soutěži s Čínou. „Byla by to slepá ulička. Podporovat špatný model modernizace Ruska, při kterém se nebudou vyžadovat reformy, povede k tomu, že se ona modernizace zkrátka neuskuteční,“ říká Katinka Baryshová z Centra pro evropskou reformu.
Rusko potřebuje EU k tomu, aby podpořila jeho hospodářský rozjezd a to rychle, domnívá se Süddeutsche Zeitung. Podle tohoto německého deníku Rusko „po řadě let, kdy hospodářství využívalo jako politický nástroj, dnes zřejmě dělá pravý opak: svou politiku adaptuje hospodářským potřebám. A právě to je pro Evropu dobrá zpráva.“ Toto posílení vztahů Moskvy s EU je „strategické a taktické,“ domnívá se v rozhovoru pro Le Monde bulharský politolog Ivan Krastev. Podle něj „Rusko provedlo analýzu přesunu moci kvůli hospodářské krizi. Ta zhatila jeho sen: být rozvíjející se velmocí. Moskva začíná pociťovat to, co Evropané: marginalizaci kontinentu.“
Trojúhelník Polsko-Německo-Rusko
Podle Krasteva se úhelným kamenem nových vztahů EU-Rusko stane Polsko. Proces oteplování vztahů začal Putinovou návštěvou Gdaňska v listopadu 2009 při příležitosti výročí vypuknutí Druhé světové války. Letecké neštěstí u Smolenska 20. dubna (smrt polského prezidenta Lecha Kaczynského a pocty ze strany Ruska), tuto strategii nezměnily, ale naopak zrychlily. Pro vytvoření nového evropského řádů je trojúhelník Polsko-Německo-Rusko zapotřebí.
Rusko se sbližuje s Polskem a Německem, konstatuje list România liberă. Podle bukurešťského deníku řecká krize obnažila slabost EU, což Berlín vede k tomu, aby se vzdálil od svého tradičního partnera Paříže a dal přednost Moskvě, „svému hlavnímu dodavateli zemního plynu a poskytovateli levné kvalifikované pracovní síly.“ Dnes, 31. května se bude diskutovat o zrušení vízové povinnosti pro Rusy cestující do EU, což „by změnilo regionální rovnováhu ve východní Evropě ve prospěch Rusů.“
Torreblanca ještě dodává, že byť jen z ekonomického hlediska „by EU mohla v modernizaci Ruska hrát významnou úlohu.“ Ovšem za předpokladu splnění dvou následujících podmínek. Je zapotřebí postupovat společně a nezapomenout, že hlavním cílem Ruska není integrace do Evropy, ale stát se v tomto multipolárním světě „mocenským centrem“. Vzhledem k tomu, že v čele diplomacie EU budou letos stát Van Rompuy a Ashtonová, bude se jednat o „skvělou příležitost“ prověřit do jaké míry je EU „připravena a schopna společné koordinace.“ uzavírá Torreblanca.
