Jaký je rozdíl mezi Němcem a Rakušanem? Němec by chtěl Rakušanům rozumět, ale nejde mu to. Rakušan se s Němci dorozumí, ale nestojí o to. To je jen jeden z četných vtipů, které ilustrují německo-rakouské cítění. Kniha Streitbare Brüder (Znepřátelení bratři), která letos vyšla v Rakousku, znovuotevřela debatu o příkrých vztazích mezi oběma sousedy. „Když mě někdo v cizině považuje za Němce, beru to skoro jako urážku. Nevadilo by mi pocházet z jakékoliv jiné země, z Kanady, z Norska, z České republiky, ale ne z Německa,“ žertuje rakouský spisovatel Franzobel, který si, když mluví o svých severních sousedech, nebere servítky: „Nerozumějí našim vtipům, všechno berou vážně, myslí si, že mají vždycky pravdu“. Rakušany zase nešetří německý deník Bild, který uvádí třicet důvodů, proč se jim smát. „Máte červeno-bílo-červenou vlajku, aby se vám nestalo, že ji obrátíte vzhůru nohama. Nejslavnější Rakušané jsou mrtví nebo emigrovali, jako třeba Arnold Schwarzenegger.“

Neblahá společná historie

Protiklad Rakušan-Němec odkazuje ke staré dichotomii Rakušan-Prus. První jmenovaný je tradiční katolík, galantní a milý. Druhý je zatvrzelý arogantní protestant, upjatý domýšlivec s protivnou potřebou všechny poučovat. V osmnáctém století sebral Fridrich II. Rakušanům téměř celé Slezsko. V roce 1866 rozmetala armáda Viléma I. Pruského v bitvě u Sadové císařskou armádu Františka Josefa I. Ale po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska by se Rakušané, kteří se museli stáhnout do malé země na Dunaji, k Německu rádi připojili. Není divu, že valná většina z nich o necelých dvacet let později s nadšením přivítala připojení země k Třetí říši, tzv. anšlus.

Po porážce nacistů a odhalení jejich zločinů náklonnost k Německu naopak opadla. Jak tvrdí Hannes Leidinger, spoluautor knihy Streitbare Brüder, Rakušané se snažili zbavit svého podílu zodpovědnosti za krveprolití. Země procházející obnovou opečovávala svou neutralitu a politické elity, stejně jako novináři budovali ve Vídni ze všech sil mýtus o Rakousku jakožto první Hitlerově oběti. Jako by zapomněli, kde se první muž Třetí říše narodil. Rakušan chce přesvědčit svět, že Hitler byl Němec a Beethoven Rakušan. A Němci je to úplně fuk, zní další vtip na adresu germánských sousedů.

Je to osud

Vídeňský týdeník Falter ironicky podotkl, že Němci, kteří v Rakousku tvoří druhou největší komunitu přistěhovalců hned po Turcích, se k integraci staví stejně zdrženlivě jako oni, neboť se odmítají naučit jazyk…Rakouská verze němčiny se skutečně od jazyka obyvatel Berlína či Hannoveru v mnoha ohledech liší. Za rakouskou Palatschinken se neskrývá šunka [v němčině Schinken], ale palačinka se švestkovou marmeládou, pro Němce Pflaumenmus, se tu říká po slovansky Powidl. Po válce dbala Vídeň na to, aby se od svého severního bratra jazykově odlišila. V roce 1949 vymizela na několik let němčina jako taková z rakouských školních osnov. Samozřejmě se nadále učila, ale její oficiální název zněl „vyučovací jazyk“. Dnes rakouská němčina ztrácí čím dál víc svůj typický ráz. Svůj podíl na tom má i vysílání satelitní a kabelové televize. Mnozí Rakušané sledují raději německé stanice RTL nebo SAT 1 než rakouskou ORF. Rakouští zpěváci se moudře učí standardní výslovnosti, která je nezbytnou podmínkou k průniku na atraktivní německý trh.

„Už nikdy na dovolenou do Rakouska!,“ napsal v roce 1994 Bild poté, co rakouští diváci vypískali německého tenistu Michaela Sticha. Výzva k bojkotu se ale nesetkala s ohlasem. 40 % turistů, kteří navštíví Rakousko, pochází z Německa. „Bez zahraničních rekreantů by se z alpské republiky stala zóna hospodářské krize,“ uznávají autoři knihy. Rakouský hrubý domácí produkt na obyvatele (přibližně 46 000 dolarů) je dnes vyšší než německý (méně než 41 000 dolarů). Doby, kdy si Rakušané kupovali v Německu ojeté vozy, jsou pryč. Dnes jsou bohatší oni. Jejich ekonomika byla krizí zasažena méně než ekonomika německá. Ať si rozkmotření sousedé vyměňují jedovaté poznámky, jak chtějí, je jim souzeno se snášet.