Vyberte si jazyk
Pak se ale posadil, aby kvůli svému zanedlouho bývalému svěřenci, neplýtval dechem. Vypadalo to, jako by se tak sir Alex s Ronaldem potichu rozloučil. Manchester United si spočítal, že za něj Real Madrid nabídl více než je jeho skutečná cena. Přestupová smlouva byla uzavřena včera a částka za přestup ve výši 80 milionů liber (více než 2,5 miliardy korun) představuje rekord v dějinách kopané.
Stejně jako fúze v běžném byznyse, i fotbalové přestupy hodnotu přidávají jen zřídkakdy. Málokdy klubům pomohou k výhrám v soutěžích či obchodnímu zisku. Trh s přestupy je iracionální. Nákup Ronalda Realem je toho jen nákladným důkazem.
Částka, kterou klub za hráče utratí na přestupech, málokdy odpovídá jejich pozdějším úspěchům na hřišti. Stefan Szymanski, profesor ekonomie na Cass Business School v Londýně studoval utrácení 40 anglických klubů mezi léty 1978 až 1997 a zjistil, že výdaje klubů na přestupy vysvětlují pouze 16 procent celkového růstu klubu na ligovém žebříčku. Oproti tomu jejich výdaje na platy vysvětlovaly 92 procent těchto změn v umístění klubu. Tedy, čím více klub své hráče platí, tím výše skončí. Ale když platí přestupní poplatky za hráče jiným klubům, nezdá se, že by si klub mnoho pomohl, vysvětluje Szymanski v chystané knize Why England Lose (Proč Anglie prohrává), kterou jsme společně napsali.
Přestupy přidávají tak málo hodnoty z důvodu existence mnoha tržních nedokonalostí. Například týmy jsou ochotny zaplatit více za hráče na křídle, než za brankáře, a to i přesto, že obě pozice jsou stejně významné. Také obvykle zaplatí více za hráče z módní fotbalové země, například za Portugalce, jako Ronaldo, raději než za méně módního Albánce. A hráče, kteří stejně jako Ronaldo nedávno dosáhli úžasných úspěchů, ochotně přeplácejí.
Nákup hráče na jeho vrcholu znamená špatné načasování, je to jako nákup akcií po sérii dobrých zpráv. Trh sice měl možnost ocenit jeho kvality, ale je vyčerpaný a možná úspěchem již nasycený.
Real si je možná vědom toho, že platí více za hvězdné křídlo, než za možný přínos, který z něho má klub mít v podobě vyšších zisků. Strategii nákupu skvělých hráčů, známých jako „galacticos“, si madridský klub již vyzkoušel a neuspěl. Mezi létem roku 2003 a 2006 nevyhrál předražený tým Realu složený ze samých hvězd ani jednu cenu. Florentino Perez, který byl v této „éře superhvězd“ prezidentem klubu, se do své funkce nedávno vrátil. Minulý týden dohodnul nákup Brazilce Kaká od AC Milán za údajně 65 milionů eur. Pan Perez se očividně z ničeho nepoučil a na drahé přestupy nezapomněl.
Ale bylo by chybné se domnívat, že hráč má jen vyhrávat ceny či zvyšovat zisky. Málokterý klub se chová jako firma, jejímž cílem je pouze navyšovat příjmy. Real je populistickou demokracií. Pan Perez byl zvolen 70 000 socios, členy klubu. Ronalda zakoupil, aby se jim zalíbil. Přestup se tak dá nejlépe pochopit jako marketingový dárek fanouškům Realu, jeho sponzorům a místním médiím. Nákup skvělého hráče je tak způsobem jak nahlas vyjádřit: „Ano, my jsme skvělý tým.“
Také je možné, že Ronaldo Realu zajistí zisky, které nakonec jeho ceně budou odpovídat. José Angel Sanchez, marketingový ředitel Realu v prvním Perezově funkčním období, při nákupu nového hvězdného hráče prohlašoval „všechno se zlepšuje.“ Ronaldo má svého fotbalového génia a půvab nabručeného zpěváka z chlapecké kapely. S ním může Real od televizních společností, sponzorů a klubů, které je zvou na sehrání přátelských zápasů získat více peněz.
Ale Real se o vydělávání peněz moc nezajímá. Klub nemá žádné akcionáře, pouze členy. Jako většina velkých klubů se s klidným svědomím zadluží. Takové kluby vědí, že se vždy najde nějaký multimilionář, který jim ochotně z finančních nesnází pomůže. Ani žádný věřitel si na ně nikdy netroufne. Banky zbankrotovat mohou, ale velké fotbalové kluby ne. Otravnými požadavky na návrat investic většinou pohrdají. Místo toho žijí dneškem. A taková je i racionalita Ronaldova přestupu.
POHLED Z MADRIDU
Skvělý obchod
