Krize, která postihla Evropu, nedala navzdory očekávání vydělat v květnu finančníkům obviňovaným z toho, že na ní přímo vydělávají, respektive že ji vyostřují – jinými slovy investičním fondům sázejícím na fluktuaci úroků a depreciaci státních půjček. Hedgeové fondy, v nichž působí mnoho specialistů na tyto sázky a které aplikovaly tak zvanou „global macro“ strategii, vykázaly podle americké kanceláře Hedge Fund Research v květnu dokonce ztrátu ve výši 0,92 %.

Od začátku roku přišli klienti těchto fondů, které by na krizi měly vydělávat, o 1 % investic, přičemž alternativní investiční fondy zaznamenaly v průměru pouze minimální ztráty (-0,3 %). „Není to žádná katastrofa, takové výkyvy jsou pro fondy typu 'macro' v normě,“ zmírňuje situaci Eric Bissonnier z vedení firmy EIM se sídlem v Nyon, která se zaměřuje na selekci hedgeových fondů.

Některé fondy mají problémy

A přitom ještě v polovině dubna radil Louis Bacon, legendární manažer hedgeových fondů stojící v čele Moore Cupital, svým klientům, že „nejzajímavější investice“ je investice do „potenciálního zhroucení evropské měnové unie“. Nejpopulárnější fond společnosti Moore přitom v prvních květnových týdnech zaznamenal nebývalé ztráty ve výši téměř 8 %, jak uvedl investor, který si nepřál být v souvislosti s těmito důvěrnými číselnými údaji jmenován. Agentura Bloomberg zase sdělila, že v prvních květnových týdnech nic nevydělal hlavní fond Brevan Howard, který je největším hedgeovým fondem v Evropě.

A že fond Advantage finančníka Johna Paulsona, který vydělal jmění na krizi tak zvaných „subprime“ hypoték, vykázal ztrátu zhruba 7 %.Tato situace vyvolává pocit, že evropské státy vyhrály onu „bitvu mezi politickou mocí a trhy,“ o níž 6. května hovořila kancléřka Angela Merkelová před svými poslanci. Ve skutečnosti je to složitější. Mnoho těchto tak zvaných spekulativních fondů zajisté „vydělalo v březnu a v dubnu hodně peněz, tak že mohlo ještě v květnu posílit své pozice: od sázek na pád Řecka přešly k sázkám na euro a na evropské burzy, a paralelně s tím hromadily zlato,“ popisuje situaci odborník na tuto oblast Laurent Chevalier z ženevské společnosti Eurofin Cupital.

Bariéru vůči sázkám vytvořil 750miliardový záchranný plán, který schválila 9. května Evropská komise, a následně obrat v jednání Evropské centrální banky, která se nabídla, že odkoupí prostřednictvím prodeje do krátkých pozic, a zejména pak prostřednictvím finančních produktů zvaných „credit default swaps“ (CDS) coby poslední instance státní půjčky, které se staly obětí sázek.

Evropa vytáhla těžké zbraně

Mobilizace evropských vlád a ECB proti tak zvaně spekulativním útokům tedy podle odborníků sama o sobě nevysvětluje ztráty „global macro“ fondů. Finančníci spekulující o neschopnosti Řecka splácet dluhy či o rozkladu eurozóny, stejně jako ti, kteří zůstali stranou takových sázek, se ve skutečnosti potýkali s prozaičtějším problémem – extrémně špatným počasím vládnoucím nad evropskými trhy, ale i nad Wall Street, která zaznamenala nejhorší květen od roku 1940.

Uplynulé týdny, které proběhly ve znamení všeobecného zmatku, relativizují vlivnou roli hedgeových fondů v evropské krizi. Je tu ještě jiná, méně postřehnutelná hrozba, která možná přinutila nejviditelnější hedgeové fondy ubrat plyn, a tou je reglementační utažení šroubu ze strany evropských představitelů. Tento rub tzv. spekulativních fondů by mohl mít krátké trvání. Už po několik týdnů míří fondy na jiný cíl, jmenovitě anonymní devizový trh. Jejich pohled na situaci v Evropě se nijak nezměnil.

„Pohled alternativních správců [fondů] zůstává stále poměrně negativní. Sázka na pokles eura je jednoduchým prostředkem, jak tento pohled konkretizovat,“ říká ředitel HDF International Alexandre Poisson. Zbavit fondy takovýchto jistot bude od evropských představitelů vyžadovat víc času než jen jeden zakaboněný květen.