Výraz „austerity“ (úsporná opatření) začíná být součástí estonského slovníku. Mluví se o něm a lze ho zaslechnout čím dál častěji. Slovník Merriam-Webster jej dokonce vyhlásil slovem roku. V estonštině má šedý odstín a příchuť chudoby. V hloubi našeho mozku si ho spojujeme s románem Očista [spisovatelky finsko-estonského původu] Sofi Oksanenové. Pokud se ale na věc podíváme z pozitivního hlediska, mohla by se „úsporná opatření“ stát estonskou Nokií. Jsou součástí našeho kulturního a náboženského pohledu na svět, ale i našeho každodenního života.

V estonské literatuře se v tomto směru proslavila postava novely Mihkela Mutta Prameny života: Tuuli Botiková je „pracovitá, šetrná a pečlivá“. Ale úsporně žít může být náročnější než o tom mluvit.

Jak Estonci praktikují úspornost? Mladé dívky odjíždějí pracovat jako servírky do Londýna. Vydělají si tam docela slušné peníze, ale žijí jako myšky v pokojíku po třech. Muži odjíždějí do Finska za prací na stavbě. Na cestu si s sebou berou batoh zásob na týden – salám, sýr, instantní polévky a plechovky s pivem – a za sebou zanechávají jen plné odpadkové koše a zápach. Symfonický orchestr odjíždí na koncert do zahraničí a hudebníci si s sebou berou tašky sandvičů. Kapesné utrácejí za knihy. „Austerity“ je tvrdá.

Může být ale i přínosná. Estonsko se prostřednictvím Evropského stabilizačního mechanismu zavázalo pomoci potřebným (rozuměj rozhazovačným) členským státům Unie ve výši 1,3 miliard eur plynoucích z kapes našich daňových poplatníků. „Tato preferenční částka zohledňuje naši chudobu a v roce 2023 bude revidována,“ lze se dočíst na stránkách ERR [estonský estonská veřejnoprávní readiotelevizní společnost]. Což jinými slovy znamená, že kdybychom nežili tak úsporně, bylo by to ještě horší.

Prezident Toomas Endrick Ilves se obořil na amerického ekonoma Paula Krugmana a vyčetl mu, že dostatečně nevychválil růst estonské ekonomiky. Aby ušetřil, poslal vzkaz ze svého účtu na Twitteru. Následně se Ilvese na téma úsporná opatření vyptával v rozhovoru renomovaný novinář CNN Fareed Zakaria. O úspornosti v naší zemi se tak svět mohl dozvědět od našeho prezidenta. Mnozí z těch, kdo o ní hovoří, patří k lidem, kteří v Evropě nebo ve své zemi vydělávají nejvíce.

Dalo by se říci, že „austerity“ je pro Estonce stavem duševního a fyzického zdraví, který dobře znají. V průběhu našich dějin jsme si s ním navykli žít. Projekt, který v roce 2005 zahájila Reformní strana a který měl Estonsko vystřelit během patnácti let mezi nejbohatší státy Evropy nevyšel z důvodu hospodářské krize. Strana si proto zvolila jiný cíl: nejprve zařadit zemi mezi státy nejdůsledněji respektující úsporná opatření v rámci Evropy a následně obhájit titul šampiona politiky úsporných opatření i na celosvětové úrovni. Pro politické špičky je to každopádně zajímavější cíl než znuděně vládnout Estonsku.