Vyberte si jazyk
Spojené státy považují vojenské výdaje za hybnou páku hospodářského oživení. Kongres schválil na rok 2011 rozpočet ve výši 726 miliard dolarů [608 miliard euro]. I když z této částky odečteme 159 miliard na financování války v Iráku a Afghánistánu, zůstane Pentagonu ve srovnání s letošním rokem ještě 23 miliard navíc. Rozpočty se neustále navyšují i v Číně nebo v Indii.
Evropa se naproti tomu potýká s vážnými problémy. Řecká krize donutila vlády k výrazným, avšak ne vždy uvážlivým škrtům ve vojenských rozpočtech. Atény za účelem snížení výdajů seškrtaly běžné výdaje o 25 % a chtějí stáhnout své jednotky z Kosova. Portugalsko se chystá k podobným krokům. V Rakousku postihne snížení výdajů o více než 10 % oblast údržby materiálu a výcviku. Berlín schválil tříletý plán na snížení výdajů o 4,3 miliard euro (současný rozpočet činí 31 miliard euro). V důsledku tohoto opatření budou uzavřeny některé základny, početní stav se sníží přinejmenším o 40 000 mužů, na zemi zůstanou stíhačky typu Typhoon a bombardovací letouny Tornado a z provozu budou předčasně vyřazeny také vojenské motorové čluny a ponorky. Škrty v rozpočtu postihnou rovněž systém protiraketové obrany Meads, vrtulníky Nh 90 a nákladní letadla A-400M.
Podobná opatření zavedlo i Španělsko, kde by po již provedených škrtech ve výši 6,4 % z přibližně osmimiliardového rozpočtu mohlo následovat další snižování výdajů, jež by mohlo ohrozit nákup letadel a obrněných vozů. Francie s rozpočtem 32 miliard euro spustila v roce 2008 rozsáhlý plán na restrukturalizaci obrany, ale připravuje se na další škrty ve výši 2 až 5 miliard euro rozložené do následujícího tříletého období. Ve Velké Británii předpokládá úsporný plán nové vlády Cameron-Clegg odstranění nejstaršího vybavení (tanků, děl, vrtulníků a letadel) a omezení nebo odložení nových nákupů. Tato opatření by měla v rozmezí pěti let přinést úspory přinejmenším 7 miliard liber [8,4 miliard euro], přičemž letošní rozpočet činí 36,8 miliard liber.
Podle všeho tedy budou zachovány programy, které už jsou předmětem smlouvy (jako například nákup dvou letadlových lodí). Jejich zrušení by totiž vyžadovalo odškodnění průmyslových výrobců, na což by padly veškeré uspořené finance. Právě v tom tkví dilema evropských zemí, kde rozpočtové škrty zasáhnou předně vojenský výcvik a dále správu a údržbu armádního materiálu a infrastruktur.
Hrozí tedy, že budeme mít nové sofistikované zbraně, ale nebudeme mít prostředky na jejich údržbu, což už je nyní případ Itálie, kde chybí peníze na opravu vybavení poškozeného v Afghánistánu, ale rovněž na palivo pro letadla a plavidla. V Evropě se všichni na prvním místě snaží zajistit potřeby oddílům rozmístěných v Afghánistánu, zejména pak dostatečné prostředky na potlačení povstání. Je to odůvodněné rozhodnutí, nicméně existuje riziko, že mu padnou za oběť nezbytné plány na zajištění takových prostředků, včetně základního vybavení, s nimiž by bylo v budoucnu možno čelit nejrůznějším druhům ohrožení. Ostatně právě z tohoto důvodu varoval generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen spojence před odzbrojováním, které „by mohlo ohrozit mezinárodní stabilitu, a tudíž snížit perspektivy růstu“.
